Nový překlad bible je jistě záslužným činem, ačkoli lze mít někdy oprávněné obavy, že se moderními výrazy občas stírají staré významy slov, dvojznačnosti (často záměrné) a další jevy, které činí bibli právě tou knihou knih.
Je zvláštní, že se kvalifikovaný překladatel občas pouští na příliš tenký led zcela zbytečnými teoriemi. i když je uvádí jen jako zajímavosti a perličky. Takovou zbytečnou perličkou ke srovnávání českého slova "kornout" s hebrejským slovem qeren. Je totiž zřejmé, že se "kornout" dostal do češtiny z latinského základu cornu (roh, i přeneseně) a odvozených slov (corneus, cornum, cornutus, atd.), a to nejspíše přes italštinu (nebo z lékárnické latiny). Z italštiny také známe onu pro Italy tolik potupnou nadávku cornuto (paroháč). Známe samozřejmě i hudební nástroje kornet a corno, případně další významy z oblasti vojenské i chovatelské (ovce kornuta se závitovými rohy, z rumunštiny). O tom, že jde o výraz indoevropský, svědčí i obdobná slova v keltských a germánských jazycích - např. horn (pravidelná germánská změna k>h); pouze Slované a Baltové mají výrazy odlišné (rog, ragas), které mají význam "čnít".
Je samozřejmě možné a dokonce pravděpodobné, že indoevropský výraz je se semitským prapříbuzný - známe nejen qaran, qeren, ate třeba i amharské kyrn (sloní kel) - ale to jsme ve zcela jiné časové i jazykové (nostratické?) rovině. Proto nelze tvrdit, že je naše slovo kornout odvozeno ze slova semitského.
Je zvláštní, že se kvalifikovaný překladatel občas pouští na příliš tenký led zcela zbytečnými teoriemi. i když je uvádí jen jako zajímavosti a perličky. Takovou zbytečnou perličkou ke srovnávání českého slova "kornout" s hebrejským slovem qeren. Je totiž zřejmé, že se "kornout" dostal do češtiny z latinského základu cornu (roh, i přeneseně) a odvozených slov (corneus, cornum, cornutus, atd.), a to nejspíše přes italštinu (nebo z lékárnické latiny). Z italštiny také známe onu pro Italy tolik potupnou nadávku cornuto (paroháč). Známe samozřejmě i hudební nástroje kornet a corno, případně další významy z oblasti vojenské i chovatelské (ovce kornuta se závitovými rohy, z rumunštiny). O tom, že jde o výraz indoevropský, svědčí i obdobná slova v keltských a germánských jazycích - např. horn (pravidelná germánská změna k>h); pouze Slované a Baltové mají výrazy odlišné (rog, ragas), které mají význam "čnít".
Je samozřejmě možné a dokonce pravděpodobné, že indoevropský výraz je se semitským prapříbuzný - známe nejen qaran, qeren, ate třeba i amharské kyrn (sloní kel) - ale to jsme ve zcela jiné časové i jazykové (nostratické?) rovině. Proto nelze tvrdit, že je naše slovo kornout odvozeno ze slova semitského.
