O čem mluvím? O současné prezidentské republice, ve které se hlavy státu přinejmenším od dob Franklina Delano Roosevelta (ten, co „vyhrál“ druhou světovou válku, ale nedožil se toho) snaží testovat své ústavní pravomoci a posilovat svou moc. Některé potkaly slabý Kongres či přívětivý Nejvyšší soud, tak se zadařilo.
Krom toho se však od vzniku Spojených států prezidenti snažili trochu jít ve šlépějích svých britských monarchistických předchůdců. Už portréty prvního prezidenta George Washingtona se nesou v tomto duchu.
Mimochodem stejné tendence se projevily i při vzniku Československa v roce 1918. Tomáš Garrigue Masaryk jako by svou, dnes by se řeklo marketingovou, prezentací z oka Františku Josefovi I. vypadl. Ono to prostě svádí. Ale na tom není nic špatného, pokud se tak prezentujete jen navenek a pak si vždy spálíte prsty na systému republikánského režimu.
V posledních desetiletích se však v USA objevuje jiný, mnohem nebezpečnější zvyk. Ne, nemluvím o tom, že se prezident Donald Trump přihlásil o to, že by chtěl ještě jedno funkční období, protože to mu zakazuje ústava.
Mluvím o tom, že si v jednotlivých stranách vykolíkovaly prostor mocné rodiny, které by si chtěly hodně volně řečeno privatizovat úřad prezidenta. Jistě i v minulosti jiné rodiny tahaly za drátky, ale dělaly to ze zákulisí, a pokud se měnila jména kandidátů, kteří byli tu sebevědomější (utrhli se ze řetězu), tu submisivnější (poslouchali), vše vlastně fungovalo.
Od půlky devadesátých let minulého století se však v úřadu pořád dokolečka střídá v podstatě jen pár rodin, které si udržují ve svých stranách téměř absolutní moc. Mohou potopit i nadějného kandidáta na senátora či kongresmana.
Od roku 1989 do roku 1993 George H. W. Bush, poté Bill Clinton (1993–2001), následuje Bushův syn George W. (2001–2009), Barack Obama (2009–2017), Donald Trump (2017–2021), výjimka Joe Biden (2021–2025) a zase Donald Trump (od 2025).
Že jsou v seznamu jen dva Bushové? Ale manželka Billa Clintona Hillary se dvakrát pokoušela získat demokratickou nominaci na prezidentský úřad a v roce 2016 ji ve volbách porazil Trump. Stejně bratr George W. Bushe Jeb se v roce 2016 pokoušel o republikánskou nominaci na úřad prezidenta a porazil ho znovu Trump.
Nevěřím téměř nikomu, řekl Trump. S Putinem ale ještě neskončil |
Mimochodem, když odstoupil Joe Biden kvůli stáří z boje o post prezidenta, volali mnozí demokraté, aby místo něj do boje vstoupila manželka Baracka Obamy Michelle. V minulosti mnozí předpovídali, že se jednou v boji o Bílý dům objeví i dcera Billa Clintona Chelsea. Tyto dvě ženy však nejspíš neměly tak velké ambice, nebo si prostě myslí, že stát by nemělo ovládat pár rodin. Přesto se možná dočkáme pokračování, protože Trumpův syn Eric koketuje s kandidaturou po otci.
Bohužel. Co nám totiž ukazují předchozí věty, je, že kandidáti, kteří nemají dost peněz a neovládají svou stranu, mají dnes mnohem složitější vyšplhat se do čela Bílého domu. Stojí to totiž mnohem víc a víc potřebujete i konexí. Což do budoucna může poškodit obraz americké demokracie v očích lidí. Nebo snad lidé vidí rádi v čele země někoho, koho už dlouho znají?
