Nová vláda slibuje tvrdé covidové zátahy. Musíme od pouhých domluv přejít k udělování pokut, řekl Rakušan |
Další kandidát ho od doby, kdy si spolu připili slováckou slivovicí, pozdravil: „Ahoj, Miloši!“ Protože se ale pan kandidát s hlavou státu v několika uplynulých letech veřejně střetl, PP dal najevo, že si s ním míní vykat. To, že předsedy stran oslovoval zásadně „pane poslanče“, byl už jenom hebký detail. Jen nezkušené a slabší povahy v tom mohly vidět ústrk. My, kteří máme tu čest znáti pana prezidenta déle, jeho přátelský humor oceňujeme a nikdy by nás nenapadlo, že ta trocha jízlivosti je myšlena ve zlém.
Problém El
Podstatnější je však něco jiného: Pan prezident byl, dle autorových důvěrných referencí, na jednání se všemi kandidáty perfektně připraven a v plné intelektuální formě kladl kandidátům i velmi detailní otázky. Sem tam se PP a kandidáti v něčem neshodli, ale prezident byl prý velmi vstřícný. Půjde to ale hladce dál i v druhém dějství? Pan prezident postupuje, jak známo, podle abecedy.
S písmenem K by neměl být problém, ale ten patrně nastane u písmene L. Samozřejmě máme na mysli Jana Lipavského, kandidáta Pirátů na ministra zahraničí, a Helenu Langšádlovou, kandidátku TOP 09, aspirantku na ministryni bez portfeje, zodpovědnou za vědu, výzkum a inovace. Oba by se mohli stát těmi, kterým se v politickém žargonu říká „slabé kusy“.
  |
Ten první předpokládaný je Jan Lipavský, který před ekonomickými kšefty s Ruskem a Čínou preferuje obranu lidských práv v Havlově duchu. Lipavský je pro naši aktivní účast v NATO a v Evropské unii, ale nesdílí nekritické stanovisko české diplomacie k Izraeli, jenž je miláčkem pana prezidenta. Rusko, Čína, Izrael mohou být pro PP odůvodněním toho, aby Lipavského ve vládě nechtěl. Z pětikoalice nicméně zaslechl autor tohoto textu názor, že pokud si Lipavský nechá exemplárně „umýt hlavu“, mohl by se probojovat do Černína přesto, že je to spíše teoretik a v diplomatické službě nemá žádné zkušenosti.
Vědecká průmyslovka
Co se Heleny Langšádlové týče, absolvovala průmyslovku a pak obor politologie a politika na privátní vysoké škole. Nezdá se, že by byla optimální kandidátkou na ministryni odpovídající za vědu, výzkum a inovace. Jenomže ji na tuto funkci navrhla topka. Lépe řečeno ji doporučuje Miroslav Kalousek, jehož byla už při štěpení KDU-ČSL „věrným děvčetem“. Kalousek v sobotním Právu víceméně oznámil svoji kandidaturu na prezidenta, což samozřejmě nasvědčuje tomu, že jeho vliv na topku je stále výrazný i poté, co se stáhl do ústraní. Helena Langšádlová se takto s PP střetne, nejen co se kvalifikace týče, ale také jako exponentka Miroslava Kalouska, s nímž vede Miloš Zeman letitý a docela ostrý spor.
S dosud prozkoušenými adepty na ministry naložil pan prezident kulantně. Kdyby nyní odmítl jmenovat Lipavského či Langšádlovou, a nedej bože oba, a věcně to zdůvodnil, premiéru Fialovi by nastal velký problém. Měl by trvat na všech svých personálních návrzích, anebo přesvědčovat dotčené strany, čili Piráty či TOP 09, že mají ustoupit, poněvadž prezidentovy výhrady k jejich nominantům jsou oprávněné?
Tak či onak je podle ústavy premiér tím, na jehož návrh jmenuje prezident celou vládu. Mohl by z toho být složitý problém, neboli kompetenční žaloba podaná premiérem Fialou. Ústavní soud by ji jistě vyřešil přednostně, což znamená během několika týdnů.
Spěchat na novou vládu je žádoucí
Všechno by to mohlo být daleko jednodušší, kdyby pan prezident jmenoval Fialovu vládu bez dalšího zdržování. Ručí za ni premiér Fiala, nikoliv prezident republiky, který má akceptovat jeho návrh. Odpadlo by zkoušení a dříve, než jak naznačil kancléř Mynář, totiž v polovině prosince, by mohla být vláda jmenována. Spád událostí nese s sebou potřebu, aby se nová vláda ujala svých kompetencí a mohla rozhodovat.
Poněvadž premiér Babiš musí být čtrnáctého a patnáctého prosince na zasedání Evropské rady, jmenování nové vlády, jak situace napovídá, připadne na čtvrtek šestnáctého prosince. Uvedení sedmnácti ministrů do čela jejich úřadů si vyžádá dvou dnů.
Co si má počít například příští ministr školství, ale také ředitelé škol s tím, že o aktuální délce vánočních prázdnin by se mělo rozhodovat v pátek osmnáctého prosince? A na co se mají „těšit“ státní úředníci, kterým mezi Vánocemi a novým rokem nastane spousta práce, kterou by jinak mohli vykonat v klidu? Je snad někdo tím, k jehož osobní satisfakci patří jim ten klid nedopřát? Zdá se nám být vyloučeno, že radost z takovéhoto „úspěchu“ by mohl mít náš pan prezident.
