Americký prezident Donald Trump krouží okolo Venezuely. Vůbec se mu nelíbí tamní pašeráci drog, ale současně by rád sesadil levicového prezidenta Nicolase Madura, který Spojeným státům leží v žaludku už dlouho. Nad touto zemí dokonce vyhlásil bezletovou zónu.
V podstatě tím ostatní varuje, že tohle je americký píseček. Proto poslal k Venezuele lodě, míří na ni raketami a vojáci jsou připraveni na jeho povel k zásahu. Prý už dokonce Madura vyzval, aby zemi opustil, nebo že zaútočí.
Nová Trumpova Amerika tak dává najevo, že odmítá, aby na jejím zadním dvorku v třicetimilionové zemi bohaté na ropu vládl levicový diktátor, který si cinkne volby, kdykoliv se mu zlíbí. A ještě se USA vysmívá.
USA zabavily u Venezuely ropný tanker. A dějí se další věci, řekl Trump |
Až dosud se předchozí americké administrativy zmohly vždy na vlažnou podporu demonstrací proti Madurovi, bývalému řidiči autobusu, ale jinak nic. Nechtělo se jim jít do konfrontace, protože by to mohlo poskvrnit obraz USA v oblasti.
Tentokrát však hrozí i lokální vojenské střetnutí. Trump si však musí uvědomit, že tím vstupuje na tenký led. V mnoha latinskoamerických státech má Amerika stále pověst kolonialistické velmoci, gringa, který místním čas od času ubližuje.
A Venezuelané, ač své vládce nemusejí, často ještě víc nesnášejí Ameriku. (Mimochodem přes devadesát procent z nich už dnes odmítá hospodářské sankce vůči tamnímu režimu. A přes 80 procent by jich bránilo svou zemi.)
Zvlášť, když v čele USA stojí neoblíbený Donald Trump, který si moc fanoušků mezi Hispánci nezískal ani svým tlakem na Panamu, aby mu postoupila Panamský kanál. Důležitou dopravní tepnu, která spojuje Atlantický oceán s Pacifikem, jenž je velmi důležitý pro americký obchod.
Případný pozemní útok na Venezuelu však v sobě má mnohá další negativa. V USA totiž vyvolá vzpomínky na vietnamskou válku, kde zemřelo mnoho amerických vojáků. Krom toho je Venezuela veliká, přes 900 000 kilometrů čtverečních, a je otázka, jak by se v případě amerického napadení chovali místní obyvatelé.
Mnoho z nich je totiž napojeno na gangsterský Madurův režim, který vydělává i na obchodu s drogami. V tom má Trump pravdu. Proto jeho námořnictvo potápí místní pašerácké lodě, i když tím kličkuje na hraně mezinárodního práva a možná i za ní. Ale zaútočit přímo? To už je úplně jiná disciplína.
A kdo by tam po sesazení Madura a jeho socialistické strany vládl? Nemohlo by dojít k implozi státu, jako se to už dříve stalo třeba v Sýrii či Somálsku?
A co je pro Trumpa horší, mohlo by mu to uškodit i v domácí politice. Už teď ho hodně republikánských politiků kritizuje, že se příliš věnuje zahraniční politice. Ať už jde o Izrael, či Ukrajinu. A přitom se mu nedaří v USA zkrotit inflaci a zdražování, což byl jeho nejdůležitější volební slib. A volby do Sněmovny reprezentanů a Senátu se nebezpečně blíží.
Odpor stoupenců
Bouří se už i část stoupenců dosud věrného hnutí MAGA, které za ním až dosud skoro ve všem stálo. Ty totiž Trumpův sen o Nobelově ceně za mír nezajímá, stejně tak jako Ukrajina, o které často ani nevědí, kde leží.
Překročení Rubikonu ve Venezuele, tedy přímý útok, by asi se skřípěním zubů tolerovaly Rusko a Čína, které se podobně chovají ve svém okolí, ale už ne Latinská Amerika.
Trump uzavírá vzdušný prostor. Venezuela je letecky téměř odříznutá od světa |
Pro Trumpa by bylo výhodnější, kdyby se pokusil tuto oblast získat na svou stranu obchodními výhodami. Jenže tomu brání cla, která s takovou oblibou používá proti všem, kteří se před ním nechtějí poklonit.
Nakonec by se tak z amerického zadního dvorku mohlo stát místo, které bude americké daňové poplatníky kvůli možnému konfliktu stát miliardy dolarů. A v čem by se pak mírotvůrce Donald Trump lišil třeba od předchůdce George W. Bushe? Nebo vlastně i Vladimira Putina?
