„Civilisation française“, termín, nad kterým se poradce prezidenta pan Michal Petřík ve včerejším vydání LN ironicky pozastavuje a který, podle něj, „jistě netřeba překládat“, znamená ve francouzštině prachobyčejně „francouzská kultura“. Není tudíž ani tak důkazem francouzské neskromnosti, jíž se pan Petřík posmívá, ale spíše neznalosti pana Petříka. Některá slova v různých jazycích znějí takřka identicky, ale zároveň mají trochu či zcela jiný význam. V tom je jejich krása a současně záludnost. Proto je také správné se cizí jazyky učit. O to spíše, když se věnujeme kritice způsobu uvažování cizích národů a způsobu, jakým věci pojmenovávají. Stejně tak je správné respektovat způsob, jakým slova píší: viz slovo „exception“, které pan Petřík píše „exeption“.
Doufám, vážený pane šéfredaktore, že můj dopis nebude vnímán coby další projev oné intelektuální arogance, jejíž řádění pan Petřík ve svém článku odkrývá. Chce být pouze vyjádřením mého hluboce konzervativního přesvědčení, že důvěryhodnost jakéhokoli obsahu je zcela podmíněna znalostí forem. Zejména když se jedná o umění, kterým film bezpochyby jest.
Doufám, vážený pane šéfredaktore, že můj dopis nebude vnímán coby další projev oné intelektuální arogance, jejíž řádění pan Petřík ve svém článku odkrývá. Chce být pouze vyjádřením mého hluboce konzervativního přesvědčení, že důvěryhodnost jakéhokoli obsahu je zcela podmíněna znalostí forem. Zejména když se jedná o umění, kterým film bezpochyby jest.
