Bývalý italský předseda vlády Mario Monti pravil na vrcholu krize eurozóny před pěti lety, že potíž s Němci je, že si pletou ekonomii s morální filozofií.
Slavný komentátor Financial Times Gideon Rachman většinou nepíše o ekonomice, ale o geopolitice a bezpečnosti. V provokativním textu se ale rozhodl Němců zastat.
Německé spojování morálky a ekonomie je podle něj správné. Ekonomie by měla být součástí morální filozofie. Úspěšní politici přece nemohou mluvit pouze o ekonomickém růstu, ale o vizi pro ekonomiku, která má morální smysl, kde jsou dobré vlastnosti odměněny a hříchy potrestány. Názor, že ekonomický systém je nespravedlivý, probudil přece levicový a pravicový populismus všude na světě. To, že ekonomika musí být zakořeněna v morálním systému, není přece nic nového. Adam Smith – nejdůležitější ekonomický myslitel všech dob – byl profesorem morální filozofie v Glasgowě. Marxovi následníci spouštěli revoluce, protože věřili, že komunismus je morálně nadřazen kapitalismu. Ekonom Friedrich Hayek byl přece také morálním filozofem.
Do roku 2008 se centrističtí politici vezli na jisté vlně. Tržní ekonomika víceméně odměňovala úsilí a úspěch a rozšiřovala příležitosti. Globalizace z pohledu celého světa snižovala nerovnost a chudobu.
Po vypuknutí krize v roce 2008 začali zastánci trhu a globalizace ztrácet. Banky musely být zachráněny z peněz daňových poplatníků, mzdy a životní úroveň začaly stagnovat, nerovnosti narůstat. Fakt, že banky byly zachráněny z veřejných peněz, zatímco životní standard začal stagnovat, chápe spousta lidí tak, že to je proti přirozené spravedlnosti. Bez ohledu na radikalizační efekt způsobený migrační krizí mají extremisté v Německu stále podporu pod 25 procent.
Je to také proto, že když kancléřka Merkelová přemýšlela, jak naložit s krizí eurozóny, rozhodla se brát v úvahu názor obyčejných lidí na to, co je správné a nesprávné. Mnoho ekonomů v USA a na jihu Evropy argumentovalo tím, že krizi může vyřešit pouze odepsání dluhů a že více než například Řecko za ni mohli němečtí bankéři. Merkelová ale pochopila, že nemůže po tvrdě pracujících Němcích žádat odepsání dluhu plýtvavých Řeků, protože by to odporovalo jejich základnímu chápání toho, jak odměňovat úsilí. Ekonomická politika se nemůže zaměřovat pouze na růst, ale také na spravedlnost.
Tolik zajímavé slovo do pranice od Gideona Rachmana. Dovolím si jen pár poznámek. Němcům byly za posledních 150 let odepsány státní dluhy třikrát. Ze strany Velké Británie, USA i Francie. Možná by to mohli sami sobě připomenout. Euro je mnohem slabší, než by byla německá marka, a německým vývozcům to svědčí. To se pak moralizuje o dost snadněji.
A nakonec: aby mohl mít někdo přebytky, musí mít přece někdo jiný schodky. To je obyčejná logika, o které Němci nechtějí ani slyšet.
Přečteno včera na Českém rozhlase Plus
