PROCHÁZKOVÁ: Díky Leonide, přivezu ti z Čech pastelky

Jenže v pátek mi konečně svitla naděje. Cítím ve vzduchu když ne novou revoluci na Rusi, tak alespoň vzpouru, která pohne základy státu a trochu ho uvolní ze svěrací kazajky, kterou mu ušil a nasadil premiér Vladimír Putin. Ta naděje se jmenuje Leonid Parfjonov. Znám toho sympatického chlapíčka, jednoho z nejpopulárnějších publicistů v Rusku, hvězdu televizní obrazovky a hlavně novináře, který na rozdíl od mnohých přežil příchod Putina, a svou slávu z let 90. bez problémů protáhl do dalšího tisíciletí. Není to srab, či člověk přesvědčený o prezidentově neomylnosti, ani muž s duší otroka.

Popíjeli jsme spolu párkrát v Moskvě a vím stoprocentně, že to je člověk inteligentní, sebevědomý, s velkou nákolností k vlastní kariéře a touze vyniknout nad ostatní, dobře vydělávat a moc se nehrbit. Dařilo se mu to. Na rozdíl od většiny slušných novinářů zůstával ve státních médiích a zářil.

Když stříleli do Aničky Politkovské, ani nemrkl, když vraždili další jeho kolegy, překračoval pomyslnou mrtvolu vždy důstojně, ale bez komentářů a obviňování. Zdálo se mi, že Parfjonov symbolizuje to, čemu se říká ruský "zastoj". Stagnaci, systém zastydnutý jako rýma v dutinách. Sem tam nějaký zavražděný žurnalista či lidsko-právní aktivista nemohl stabilitou režimu otřást. Až teď, Leonid Parfjonov.

Nic mne minulý týden tak nezvedlo z křesla, jako jeho nečekaný slovní výron plný hrdosti a odhodlání. Tenhle prominentní novinář prohlásil, že už toho má dost. Dal všanc svůj obrovský plat i možnost denně se producírovat na obrazovce. Leonid zkazil oficiální svátek, předávání novinářských cen Vladislava Listěva.

Ještě nikdy se mu ruce netřásly, jako v ten večer, když četl!, že ruská televize zcela ztratila schopnost informovat veřejnost. "Nejvyšší moc je v roli nebožtíka – smíme o ní říkat jen dobré, nebo nic," prohlásil a z čela se mu lil pot proudem. Žádná z demonstrací opozice nebyla pro Putina a jeho suitu tak nebezpečná, jako opatrně kritická řeč Parfjonova. Zabrala stejně, jako by bývala zabrala řeč třeba Jiřiny Bohdalové o cenzuře v 80. letech, kdyby byla pronesena. Režim dokáže přežít boj s opozicí, ale vzpouru ve vlastních řadách nikoliv.

Myslím, že Parfjonov mi pomohl k vízu víc, než všichni obránci lidských práv dohromady. Díky Leonide. Přivezu ti z Čech… pastelky, jak se pravilo v jednom slavném sovětském filmu, ty československé, jsou opravdu nejlepší.