"Ty seš živý a … dokonce jsi se spravil!" neudržela jsem na uzdě svůj údiv, když jsme se v kuloárech Fóra 2000 setkali a netaktně ulpěla zrakem na drobně vystouplém bříšku mého starého přítele z Moskvy. Usmál se Saša Čerkasov, zrakem raději na žádné z mých proporcí neulpěl, a odpověděl: "Taky tomu každé ráno znovu a znovu nemohu uvěřit."
Tenhle člověk je hned na několika seznamech odsouzenců na smrt. Rádi ho nemají čečenští kolaboranti, vůdci podsvětí a hlavně ruské tajné služby, které doma i na mezinárodní aréně obviňuje ze všech možných hříchů. Například z toho, že ve dnech 4. až 16. září 1999 vyhodily do povětří pár moskevských činžáků a vše narafičili tak, že 224 mrtvých měli – jakoby - na svědomí čečenští rebelové.
Jen málo lidí se dnes v Rusku ještě odvažuje nahlas vykřikovat to, co si většina z nás myslí – tohle krvavé divadlo se tehdy režírovalo z hodně vysokých pozic a hlavní slovo měl zkušený "kágébešnik", prezident, dnes premiér Vladimír Putin. Sem tam si někdo dovolil poukázat na stopy, které vedly spíš na Lubljanku (dříve sídlo KGB dnes FSB), než do hor Kavkazu, ale tací odvážlivci jsou rychle umlčováni.
Putina do kriminálu
No, třeba takový Litviněnko. Bývalý agent ruských tajných služeb, který ale nezkousnul, že státní orgány namísto, aby své občany chránily, používají je jako návnadu či důkazní materiál při svých promyšlených politicko-kriminálních hrách. Litviněnko přišel s důkazy o tom, že domy nechalo explodovat právě FSB. Prozřetelně utekl do Británie, ale jeho kolegové se dost naštvali a poslali mu zásilku radioaktivního plutónia. Litviněnko už nic nikomu nedokáže. Umíral ve strašných bolestech a s vědomím, že tohle může potkat celou jeho rodinu, jeho kamarády, každého, kdo si pustí pusu na špacír.
Jako Saša Čerkasov. Člen vedení nejslavnější ruské lidsko-právní organizace "Memorial", šťoural, rýpal a také možná nejodvážnější člověk, kterého znám. Má svá nevymáchaná ústa na vycházce neustále. I když ho do ruské televize nepouštějí a publikuje jen v marginálních, opozičních listech určených hrstce intelektuálů, jeho výroky jsou usvědčující.
Do kriminálu by nejraději poslal od Putina přes prokurátory, ruské generály, čečenské polní velitele i pár poslanců nejrůznějších parlamentů, ruského, i několika zahraničních (mlčet o zločinu je stejné, jako ho spolupáchat, říká). I on ví, že už nejen na Kavkaze, či v Rusku, ale po celé Evropě řádí "eskadrony smrti" (bandy zabijáků financovaných a řízených čečenským prezidentem Kadyrovem za tichého souhlasu jeho osobního přítele premiéra Putina). Ví také, že za vraždami jeho kolegyň a kamarádek – Anny Politkovské a Natali Estěmirové nestojí žádní prostí kriminálníci, ale nejspíš hóóódně vysoce postavené osoby… já raději nejmenuji. Mám svůj život radši, než Saša Čerkasov.
