Nakonec jsem tomuto protiruskému trendu podlehla i já. Ostatně, trvám na tom, že zcela objektivně je Rusko přípustné kritizovat za mnohem víc věcí, než je možné ho chválit.
Pořád jim někde něco praská či padá, s ekonomikou to jde z kopce, ruští muži žijí tak krátce, že to ani nestojí za řeč, ruský voják vstupuje na území, která mu nepatří a ještě na ni dupe tak, že je s trávou navždy ámen. Jéje. Našlo by se toho spousta, co stojí za škopky špíny.
A některé věci by nebyly ani tak na škopek, jako na mezinárodní tribunál. Pochválit nelze Moskvu ani za šlapání po demokracii, které se s drzostí dopouštějí, či občanských svobodách a lidských právech, s vervou až obdivuhodnou. Či za nápady jako postavit monument Petru Velikému v centru Karlových Varů nebo zvětšit si své území směrem k severnímu pólu, protože podle jejich geologů je Rusko ještě větší, než je.
Bída to je se svobodou slova a se vztahem k novinářům vůbec – jen co mých známých je už v Pánu jen proto, že moc kritizovali a málo chválili. Mně jen v roce 2001 hodně neelegantně vykopli ze země, což zcela změnilo můj život. Takže i já mám na Rusko, vlastně spíš na jeho mocipány, pifku, jak se říká. Vztek, obrovský vztek a v srdci cítím zášť.
ČTĚTE TAKÉ: |
Z toho důvodu mi dá hodně práce za něco ruský stát výrazně pochválit. Jednak proto, že se takový příklad strašně těžce hledá, jednak proto, že jsme v zajetí předsudků, mystifikací a psychologicko-novinářských klišé. Rusko se prostě v našich zeměpisných šířkách nechválí, a když tak někdo učiní, je buď podplacený nebo rudý.
Jenže s tím časem je to nějak jinak. Rusové se skutečně rozhodnutím prezidenta Dmitrije Medveděva z jara letošního roku oddělili od Evropy další hodinou času, která na zimu zvýší rozdíl mezi Prahou a Moskvou na tři hodiny.
Pro mne osobně to žádná tragédie není. Alespoň budu mít víc času na zpracování událostí, které se ve velké zemi dějí. Jinak za to ale od evropských novinářů zase ruští zákonodárci dostali vyčiněno. Prý to je projev ruské zpupnosti, krok k mezinárodní izolaci a otočení se zády k Evropě. I já jsem si přiložila větvičku na hranici.
Jenže pak mi došlo, že i mne to neustálé točení ručičkami štve a plete. Sympatizuji s tou skupinou odborníků, kteří změny času nijak nevítají a říkají, že člověk a jeho tělo z toho mají zbytečný stres. Mně stačí to, že se Čechách vstává prý kvůli Františkovi Josefovi I. tak brzo, až to není ani slušné.
Ten císař prý spal tak do půl páté, a ve vyšším věku nedospal ani čtvrté ranní. Vytvořil tak dle mne nezdravou a nekomfortní tradici časných počátků pracovní doby i školního vyučování. Když se k tomu ještě přidá každého půlroku změna času, je to k zešílení.
Rusové neměli Františka Josefa, a možná proto v otázkách času skoro celé minulé století tápali. Nejdřív si zavedli přirozeně letní čas dekretem z 1. července 1917. Hnedle 22. prosince, tedy po bolševickém převratu, podepsali rudí komisaři další dekret, tentokrát „O posunu hodinových ručiček“. Na jeho základě 27. prosince v cele zemi posunuli ručičky hodinek zase o hodinu zpět.
V roce 1930 zavedli tak zvaný „dekretní čas“ – posunuli ručičky o hodinu kupředu. Už před tím, jak se komunistické impérium zvětšovalo, uspořádali nově časová pásma na území, které Rudá armáda obsadila. 1. dubna 1981 byl obnoven letní čas a ručičky opět putovaly kupředu.
Protože se letní čas tentokrát odvíjel od dekretního, šlo de facto o dvouhodinový posun. 4. února 1991 sovětská vláda zjistila, že se v tom časovém zmatku nevyznají ani nejvzdělanější ministři a veškeré změny a úpravy šmahem zrušila. Země se vrátila k přirozenému času v jednotlivých časových pásmech.
Jenže 8. ledna 1992, tedy za necelý rok (!) se stejná vláda intelektuálně vzchopila a vrátila ručičky tam, kde byly 3. února 1991. V tomto stavu, podobném evropským zvyklostem, to Rusové beze změn vydrželi skoro 20 let.
Jenže v roce 2008 se začali poslanci proti rozdělení roku na zimní a letní čas bouřit. Možná, že stejně jako já, měli v těch překotných časových změnách zmatek. A cítili, že není nutné považovat za určující hodiny, kterými se řídí uspěchaní Evropané, co se mylně domnívají, že pupek je pro světové tělo nejdůležitějším orgánem.
Prezident se k poslancům přidal a řekl, že stresu se Rusům dostává dost. Proč by si přidělávali neklidu kvůli tomu, aby ladili časově s Evropou? Hned se ale v zahraničních komentářích a i, přiznat si to musím, mých článcích o zrušení zimního času v Rusku, projevila setrvačná averze vůči všemu, co se v Rusku uděje z rozhodnutí vyšší moci.
Nějak se zpožděním mne napadá, že taková asijská velmoc jako Čína čas nemění vůbec, a jak pěkně prosperuje. A že Rusko k ní má možná blíž, než k Evropě.
