Nejvyšší soud v Brně rozhodl, že jediný, kdo smí používat ochrannou známku k loutkám S+H, je Štáchová (ne divadlo S+H!). Projevil tak mimořádné pochopení pro její osobní finanční zájmy. Ignoroval totiž všechny, kdož se na vytvoření a pojmenování postaviček S+H podíleli – řezbáře K. a G. Noskovy, otce a syna Kovalovy a zejména prof. Josefa Skupu, bez něhož by to vlastně všechno vůbec ve 20. letech nevzniklo. Dědicem Skupova díla se postupně staly jeho žena, její sestra, Skupova sestřenice a nakonec Ústav sociální péče v Plzni. Jediný, kdo se na tom všem ani v nejmenším nepodílel, byla Štáchová, která v té době ještě ani nebyla na světě a navíc svá práva ani nezdůvodnila, ani nedoložila.
Tato její absolutní „nezainteresovanost“ byla zřejmě pro soud hlavním důvodem pro jeho absurdní, v dějinách naší justice ojedinělé rozhodnutí v oblasti autorskoprávní ochrany.
Tato její absolutní „nezainteresovanost“ byla zřejmě pro soud hlavním důvodem pro jeho absurdní, v dějinách naší justice ojedinělé rozhodnutí v oblasti autorskoprávní ochrany.
