V téhle souvislosti se jednomu neustále zpřítomňuje starý reklamní slogan z dob reálného socialismu: Kuře stokrát jinak, vždy levné, chutné a stravitelné. S Babišovou koalicí se to jeví dost podobně.
U spojení se stranami, u nichž netušíte, kdy se zrovna rozpadnou, by jeden čekal nějakou předběžnou opatrnost, že se bude v takovém případě koaliční smlouva cizelovat po bodech a do nejmenších podrobností. Ale letos to tak nebude, nebo alespoň šéf nejsilnější strany se tváří, jako by to nechtěl. Babiš mluvil dokonce o tom, že by strany neuzavíraly koaliční smlouvu, ale pouze dohodu o koaliční vládě.
ANO, SPD a Motoristé mají koaliční smlouvu, Okamuru chtějí do čela Sněmovny |
To by samozřejmě umožňovalo větší volnost a obecnost formulací. Šlo by o jakousi rámcovou smlouvu, která by se pak naplňovala obsahem ne zcela rigorózně specifikovaným. Jde patrně jen o to mít nějakou dohodu, s níž se lze vykázat před prezidentem a veřejností, na tu navázat seznamem ministrů, který následně projde schvalováním u prezidenta. Pak už by čekala koalici jen formalita v podobě hlasování o důvěře ve sněmovně.
ANO nikdo neobejde
Za tuhle snadnost vzniku by musela koalice platit tím, že by se musela pohádat téměř o každý druhý programový bod, protože konkrétně si řešení představuje každý jinak. Je dost pravděpodobné, že s touhle možností architekt koalice nekoalice Babiš počítá a budoucí rozpory hodlá řešit ve sněmovně ad hoc, například účelovou spoluprací. Pokud se něco nebude líbit Okamurově SPD, může její hlasy nahradit třeba ODS, nebo lidovci, podle toho, komu bude konkrétní programový bod bližší.
Musíme si uvědomit, jakým vydíracím potenciálem jednotlivé strany disponují. Zatímco SPD může po případném odchodu z vlády zůstat na ocet, protože její hlasy může nahradit někdo jiný, hnutí ANO ve sněmovně nikdo neobejde. S Motoristy se to má podobně jako s SPD, navíc strana pod vedením Petra Macinky bude mít zcela zjevně problém sama o sobě, protože proti jejich ministrům se protestuje, aniž by byla oficiálně řeč o jménech.
Zdá se, že Andrej Babiš si chce dopřát vlastně jednobarevnou vládu s „odborníky“ nominovanými koaličními partnery a případné rozpory řešit sháněním podpory jinde. V evropských otázkách či třeba při podpoře Ukrajiny se strany bývalé koalice přímo nabízejí a na jejich ochotu lze i sázet. Vždyť by přeci jen tak z trucu nebořily to, co tak usilovně budovaly, když byly ve vládě. V sociálních otázkách může Babiš sázet na lidovce, v rozpočtových na ODS.
Ano, čistě teoreticky může kdokoli bouchnout do stolu a říci, že s Babišovou koalicí končí, protože mu jde o princip. A myslíte, že to bude Tomio Okamura, který by si tím zadělal na ještě horší volební výsledek a nikdo by mu další spolupráci už nenabízel? Nebo Motoristé sobě, kteří se již před volbami hlásili k tomu, že Babiše „pohlídají“? Navíc v našich polistopadových dějinách neznáme případ, kdy by nějaká strana opustila vládu ze zásadních ideových důvodů. Ano, Piráti odešli z trucu, protože jejich šéf dostal padáka, ale zároveň věděli, že vládu to nepoloží.
Motoristé nehledají náhradu za Filipa Turka, to nejde, prohlásil Macinka |
Chce-li Andrej Babiš spoléhat na to, že noví ministři z koaličních stran se přisají k funkcím a setrvají v nich maximální dobu, pak příliš neriskuje. V tomto punktu nemáme úctyhodnou tradici zásadových odchodů, ale spíš neblahý zvyk vydírat a to v každém okamžiku, kdy to jde. Vzpomeňme na Topolánkovu vládu nebo na vládu Petra Nečase, i ony se udržovaly pomocí „malých domů“ pro ty, kteří si troufli je vydírat.
Flexibilní vládní prohlášení
Programové prohlášení vlády může být v podání nové koalice Andreje Babiše velice flexibilním dokumentem, který pozbude smyslu i významu, nicméně se rodí v souvislostech. Za prvé Andrej Babiš, jak jej známe, mění názor za pochodu a tedy to, co někam včera napsal, nemusí zítra platit, může se navíc spolehnout na to, že jeho voliči mu to tolerují. Druhou okolností je programové prohlášení vlády končící, to se tvářilo jako dohoda tesaná do kamene a aktéři na ni přísahali, nicméně ji fakticky opustili, aniž by to sobě i voličům řekli.
Nejspíš nás čekají čtyři roky s ANO, Motoristy a SPD, jen ty zákulisní programové výkruty nebude režírovat Miloš Zeman, ale jiní hráči. Lze se ale vsadit, že ani prezident Pavel, ani Andrej Babiš z toho mít potěšení nebudou.
