Jana Maláčová pak naznačila novou perspektivu. Socdem se dohodne s komunisty Kateřiny Konečné na levé frontě, jako mají ve Francii, ale na společné kandidátce figurovat s nimi nebude. Bohumínské usnesení se nemění, také postoj k EU a NATO. Jinak jsou sympatie vřelé a náruč otevřená, Jana s Káťou zastaví ožebračování mas.
Bylo jasné, že z toho začnou mnoha straníkům praskat nervy. Ze Socdem vystoupila Petra Buzková, pravnučka sociálnědemokratického předáka Františka Modráčka. Dveřmi práskl i Tomáš Petříček. Jeho rozhodnutí mělo předehru už v létě, kdy na debatě o Rusku sebral se slovy „a je to“ Lubomírovi Zaorálkovi mikrofon.
Třetí cestou k Progresivnímu Česku. Manifest vede k úvahám: jak by změnili tuto společnost progresivisté? |
Po zvolení Maláčové uplynuly tři dny a je tu nová platforma. Tomáš Petříček, Jiří Dientsbier, ale i bývalý europoslanec Pirátů Mikuláš Peksa zveřejnili Manifest. Konstatuje se v něm, že Česko stojí na křižovatce a že nás nečekají dobré vyhlídky. „Z této křižovatky však vede ještě jedna, třetí cesta. Je to cesta pro ty z nás, kteří nechtějí pokračování této vlády, ale také si nepřejí vládu současné parlamentní opozice,“ píše se v dokumentu uzavřeném výzvou ke změně.
Na té je možno začít pracovat už dnes, první krok je přes elektronickou poštu. Všechny progresivní síly v Česku se mají spojit do alternativního bloku. Nevládní a neziskové organizace spolu s osobnostmi veřejného života společně vytvoří ambiciózní plán reforem. Proces začne „širokým dialogem napříč celým Českem“, načež vznikne „občanská platforma“, která překlene společenské propasti a navrátí důvěru v politiku.
Vzpomínka na Milion chvilek
Na naší politické scéně už máme neformální platformu, zaměřenou jak proti současné vládní garnituře, tak proti nejsilnější politické formaci, Babišovu ANO. Jsou to strany a skupiny s různým stupněm viditelnosti, některé vybavené silným potenciálem a je třeba je brát vážně. Jak brát Manifest?
Při jeho zkoumání si vzpomeneme na Milion chvilek. Ten ovšem nebyl – a není – zaměřen na dvě fronty. Od začátku podporoval tehdejší opozici a inspiroval ji k vytvoření volebních koalic PirSTAN a Spolu. Progresivní Česko jde jinudy. Jak výslovně prohlašuje, jde třetí cestou.
Petříček a Buzková opouštějí SOCDEM, nesouhlasí se směřováním strany |
Dokument je čerstvý, signatářů málo. Mezi nimi je výjimečný Mikuláš Peksa. Sice prohlašuje, že se nepovažuje za aktivního politika, nicméně stále je předsedou Evropské pirátské strany a v poslední šarvátce spojené s vyhazovem Ivana Bartoše a odchodem českých Pirátů do opozice byl velmi aktivní.
Těžko odhadnout, jaký bude mít Manifest ohlas, kdo se k němu připojí. Pokud by měl mít před sebou jiný než jepičí život, rychle se uvidí, kdo se stane jeho tváří, jeho mluvčím. Zatím jsou viditelní tři signatáři, přičemž Petra Buzková, při vší úctě, asi už nebude mít chuť běhat po barikádách. Tomáš Petříček asi taky nemá v sobě tolik magnetismu, aby dal do pohybu síly schopné poslat českou politickou špičku do pekel. Zbude to tedy nejspíš na Peksovi, pokud se nezjeví nový progresivní Mesiáš.
Jedna „třetí síla“ už tu je
Je to všechno o to složitější, že progresivní „třetí síla“ už na scéně je: jsou to přece čerství opozičníci Piráti. Odchodem z vlády samozřejmě neposílili ani Babiše, ani Okamuru. Slibují jít vládě po krku, ale jaksi jinak a z jiné strany, než to stávající opoziční matadoři dělají. Pokud kolem Manifestu vznikne cokoli, co by mohlo přitáhnout jakékoli hlasy, spolupráce bude pro Piráty zajímavá.
U kolébky Superstačilo!? Nové šéfce SOCDEM Maláčové nezbývá než po zemanovsku jít vládě po krku |
Jenže napřesrok po parlamentních volbách pro ně stejně vyvstane otázka, kudy jít dál. V tom je obvyklá potíž třetích cest. Ze začátku vypadají schůdně, ale pak se kroutí na jednu nebo druhou stranu (u Pirátů přichází v úvahu jen jedna, totiž ta, kde už byli), anebo končí v soutěsce bez východu.
Požár z Manifestu nejspíš nebude, jeho plamínek pravděpodobně poslouží jako dušičková svíčka na náhrobku sociální demokracie.
