Nebude to další kapitola „extrémní kohabitace“, o které mluvil Macinka? Tak nějak se dalo spekulovat předem. Ale ve skutečnosti šlo vše až překvapivě hladce. Domácí válečná sekera zůstala v OSN zakopána a Česko skutečně mluvilo „jedním hlasem“, jak zní tradiční klišé.
Zemím se má pomáhat, aby byly soběstačné, vysvětloval Macinka v OSN |
Řekněme rovnou, že je to dobře. Světu naše domácí spory cpát opravdu nemusíme.
Pravidla musí zavazovat ty silné
Kdo si jen letmo přečetl hlavní body prezidentova projevu, mohl si říci asi toto. Ta řeč – cílená k bezpečnosti ve světě i k ukončení války na Ukrajině – byla pěkná. Taková, za jakou se našinec nemusí stydět.
Hrad a Strakovka: nečekaná selanka s pitbulem v zádech. Proč Babiš otočil kormidlem? |
Nejvíc na ni může překvapit to, že se podobá řeči, kterou v únoru v OSN pronesl Petr Macinka. Leckoho ta podobnost možná zaskočí, ale je to tak.
Dokonce nejen to. Autor těchto řádek za sebe říká, že Macinkův únorový projev byl lepší než ten středeční prezidentův. Ne proto, že by se lišil svým vyzněním či poselstvím. Prostě proto, že měl větší rétorickou šťávu, větší říz.
Petr Pavel mluvil – jak se od prezidenta standardně očekává – více úředně, ba chvílemi snad i komisně. Mluvil o tom, že multipolární systém založený po druhé světové válce na pravidlech a globální spolupráci se mění s tím, jak se mění rozložení globální moci. Že právě v situacích velkých změn roste váha pravidel. Hlavně o tom, že pravidla mají smysl jen tehdy, zavazují-li všechny, zejména ty, kteří jsou tak mocní, že by je mohli porušovat. A že když pravidla platit přestanou, uvolněné místo zaplní síla.
„Pane ministře Lavrove, obracím se na vás“
Když na témže místě mluvil v únoru Macinka, vsadil víc na emoce. Už v úvodu chtě nechtě připomněl Václava Havla, jeho projev z ledna 1990 známý jako „Naše země nevzkvétá“. Též Macinka, podobně jako Havel, začal slovy: „Už čtyři roky zde slýcháme různé obměny téhož. Nepřišel jsem dnes opakovat prázdné fráze.“
Nesnášíte Macinku? Přečtete-li si jeho projevy v OSN, můžete změnit názor |
Mnohé, i autora těchto řádek, to překvapilo, ale byl to autentický Macinka. Tehdy jako nový ministr oslovil nepřítomného šéfa ruské diplomacie Lavrova a odložil servítky, diplomatické kurtoazie i korektnosti: „Pane ministře Lavrove, obracím se na vás ne jako na protivníka. Obracím se na vás jako na člověka, který velmi dobře ví, že žádná velmoc nemůže vyhrát válku proti realitě.“
Pak pokračoval argumenty, jež neztrácejí svou platnost ani dnes. Otázkou není, zda má Rusko bezpečnostní obavy. Otázkou je, proč odpovědí na údajné obavy jsou drony a dělostřelectvo: „Obavy mohou být legitimní, invaze však nikdy.“
Úhrnem. Kdyby se české projevy pronesené na VS OSN známkovaly jako ve škole, Macinka by dostal jedničku a Pavel možná jedna minus. Možná i dvojku, ale to jen proto, že jeho řeč postrádala rétorickou šťávu Petra Macinky. Obsahově, svým poselstvím, jsou si oba projevy velmi podobné.
S takovou kohabitací lze žít
Co z toho vyplývá? Na první pohled toto. Když Macinka odloží občasné sklony k lumpačení (někdo by řekl, že ho kazí špatní kamarádi), ukazuje se, že jako diplomat či tvůrce zahraniční politiky je dobrým a inspirativním ministrem.
Je Macinka nekonformní, či umanutý? Od Pavla si drží odstup, i když Babiš se s ním smířil |
Tedy když chce. V únoru v OSN vysloveně chtěl. Ve středu tamtéž prezidentův projev chválil spíše v rámci okolností. Reportérovi webu Novinky na místě řekl: „Když jedu do zahraničí, tak bych si opravdu nedovolil kritizovat prezidenta a vynášet naše spory.“
Snad jen jedna věc zůstala mimo pozornost. Prezident Pavel zdůraznil, že musíme podporovat diplomatické úsilí, i to, že Rusko musí stále více pociťovat náklady své agrese. V srpnu, když Macinka mluvil k českým velvyslancům, jim vštěpoval realismus: „Realismus znamená jednat s takovým světem, jaký je. Ne s takovým, jaký bychom si jej přáli mít.“ Co to znamená vůči válce na Ukrajině?
Je jistě dobře, když čeští státníci a politici nazývají věci pravými jmény. Když „drží basu“ se spojenci. Ale je-li součástí té „basy“ povinnost nejednat, nekomunikovat s Moskvou, má to velký háček. USA si toto sebeomezení neuložily a Trump – i když mír nedojednal – je stále v diplomatické hře.
Hraje si Trump na Odyssea? Řeči o zničení říše nahrávají víc Rusku než Americe |
Pavel o roli diplomacie pro mír na Ukrajině mluvil, ale cestu k účinnému jednání s Moskvou nenaznačil. Ví o nějakém způsobu ukončení války bez přímých jednání s Moskvou? Bez toho, aby se celá věc nenechala jen na USA? Odpověď na tuto otázku Petr Pavel i Petr Macinka zůstávají dlužni.
Suma sumárum. I když Macinka – na rozdíl od Babiše – válečnou sekeru v boji s prezidentem ještě nezakopal, před světem vystupují tak, že navenek mluví téměř jedním hlasem. A to je situace, v níž jako stát i společnost můžeme docela dobře žít.
