20. listopadu 2018 16:00 Lidovky.cz > Zprávy > Názory

PROKOP: Nemotivovat k zadlužování. Novela insolvencí potřebuje zlepšit

Má Česká správa sociálního zabezpečení posílat na své dlužníky exekutory? | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Má Česká správa sociálního zabezpečení posílat na své dlužníky exekutory? | foto: Richard Cortés, Česká pozice

Přístupnější možnost osobního bankrotu Česko potřebuje. Z 900 tisíc lidí v exekuci se z nich okolo půl milionu jinak nedostane. Exekuce vyhání lidi z legální práce, ochuzují stát na daních a odvodech, brání rozvoji chudých regionů, vedou k vysoké recidivě vězňů, ztrátám bydlení.

To vše musí řešit stát a náklady nesou daňoví poplatníci. Veřejnost přitom z části hradí důsledky systému, kde operovaly stovky poskytovatelů neprověřujících solventnost klientů, dluhy se navyšovaly skrytými sankcemi a o jejich legálnosti rozhodovali spřátelení rozhodci. A bagatelní dluhy zvyšovaly vysoké tarify advokátů a exekutorů. Novela insolvencí by měla umožnit řešení beznadějných případů, oddělovat toto zrno od plev na straně věřitelů a zároveň nemotivovat k vytváření dluhů. Kvůli tomu ale potřebuje dodělat.

V novele jsou dobré prvky. Zpřístupňuje rychlejší oddlužení důchodců. Do insolvenčního řízení budou moci vstoupit i lidé s dluhy nad dva miliony. Ostatní věci jsou ale horší. Smazání dluhu po sedmi letech snahy bez ohledu na to, kolik člověk splatil, padlo. Poslanecký pozměňovací návrh místo toho stanoví, že po pěti letech má o dlužníkovi rozhodovat soud – může zbytek dluhu odpustit, když dlužník neporuší povinnost vynaložit veškeré úsilí pro splacení dluhu.

To zní na první pohled rozumně. Není ale jasné, jak budou soudy k hodnocení tohoto úsilí přistupovat. Zmíněný návrh navíc poněkud nejasně říká: „Má se za to, že dlužník tuto povinnost neporušil, jestliže v této době splatil nezajištěným věřitelům aspoň 30 % jejich pohledávek.“ Laikovi to zní prostě jako nutnost splatit 30 procent. Jde o tzv. vyvratitelnou domněnku, již může soud rozporovat a rozhodnout jinak. Není ale jasné, zda by ji měl vyvracet směrem k větší přísnosti, či ve prospěch dlužníka.

Nejasnosti ve výkladu av budoucích postupech soudů a rozdílnost v jejich přísnosti mohou vést k tomu, že beznadějní dlužníci se do férové insolvence nepřihlásí. To posiluje málo zmiňovaný fakt, že dlužník musí hradit náklady insolvenčního řízení, jež činí zhruba 65 tisíc za pět let, a poslanci navíc požadují, aby stejnou částku splatil věřiteli. Kombinace právní nejistoty a nákladnosti insolvence posiluje riziko, že řada lidí dá přednost neférové cestě – nic nesplatit a pracovat dále načerno či vůbec.

Kvůli tvrdým podmínkám v insolvenci myslím není reálné očekávat, že by si s její vidinou lidé půjčovali. A těm, kdo takto kalkulují a často dluží či nemají na splácení, by nikdo neměl půjčit. Chápu však poslance, kteří se báli, že „nulové oddlužení“ může působit nespravedlivě a symbolicky posilovat morální hazard. Pracující člověk navíc musí za pět let část svého dluhu splatit. Lepší by ale bylo shodnout se na jasných pravidlech – např. na hranici 15 procent – a rozšířit skupinu, která dosáhne po třech letech na bezpodmínečný bankrot, z důchodců i na další ohrožené skupiny.

Popírání špatných dluhů

Důležitější než minimální hranice je ale možná motivovat všechny aktéry ke snížení dluhů. To dle mého názoru chybí.

Podle novely se příslušenství dluhů, kde tyto sankce, úroky a náklady vymáhání převyšují původní dlužnou částku, řadí v platbě na konec. To má logiku. Reálně ale často docházelo k přeprodávání dluhů. Člověk si půjčil 20 tisíc, dluh byl navýšen na 200 a následně přeprodán, takže tvoří novou jistinu a je zdánlivě „férový“. Insolvenční správce by měl být kromě kontroly dlužníka motivován tyto věci rozplétat. Popírat predátorské půjčky vyšponované sankcemi a potvrzené přes rozhodčí doložky, které by dnes už nemohly vzniknout. Reálně však dostává paušál a při popírání závazků mu hrozí, že ponese náklady za prohraný spor s věřitelem.

Kdyby správce od dlužníka dostával například 10 procent ze všech úspěšně popřených závazků, zvýšilo by to jeho motivaci oddělovat zrno od plev, dlužníci by měli vidinu férového přístupu, který částečně napraví nespravedlnosti 15 let neregulovaného systému, a věřitelé motivaci přihlašovat jen legitimní části dluhů.

Demotivační je i současné nastavení srážek ze mzdy. V exekuci vám zůstává nezabavitelné minimum a jedna či dvě třetiny mzdy, podle toho, zda máte přednostní pohledávky. Problém ale je, že tahle „motivační složka“ je zastropovaná, a to velmi nízko. Insolvence je přitom v tomto spíše tvrdší, protože se počítá právě jako tzv. přednostní pohledávka. S novelou insolvencí by měla přijít i reforma srážek ze mzdy. Tedy uvolnění zmiňovaných stropů, aby člověk dával například polovinu ze mzdy nad nezabavitelné minimum správci a polovina mu zůstala.

Co tedy s novelou? Senát by ji měl určitě vrátit. Minimálně by mělo dojít k vyjasnění formulace a podmínek odpuštění dluhů i při nesplacení 30 procent a požadování souběhu s dalšími motivačními opatřeními – lepší nastavení srážek ze mzdy a motivace insolvenčních správců k popírání neférových dluhů. V ideálním případě bychom měli nejasnost v podobě potenciálně odpustitelných 30 procent zahodit a shodnout se na nižší přijatelné hranici, při jejímž splacení se dluh po pěti letech poctivé snahy odpouští. Jinak hrozí, že budeme po pár letech novelizovat znova. Důsledky někdejší nedostatečné regulace a přeexekuovanosti české populace přitom mezitím zaplatí hlavně daňoví poplatníci.

Daniel Prokop, sociolog
S. Trolljegeren [:D] 7:43 26.11.2018
S. Trolljegeren [:-D] 7:43 26.11.2018
S. Trolljegeren [:)] 7:43 26.11.2018
S. Trolljegeren 7:43 26.11.2018

Advantage Consulting, s.r.o.
ADMINISTRÁTOR PRODEJE S FRANCOUZŠTINOU

Advantage Consulting, s.r.o.
Jihomoravský kraj
nabízený plat: 25 000 - 27 000 Kč

Najdete na Lidovky.cz