Velvyslanec Stropnický: Nositelem nákazy v Izraeli je ultraortodoxní komunita, problémem jsou i školy |
V Izraeli a Walesu brzdili epidemii více než měsíc. A to začínali z nižších čísel a měli tvrdší opatření. Aktivita Čechů navíc podle Google mobility poklesla méně než v Izraeli. A náš výzkum Život během pandemie zase ukazuje, že jsme sice omezili osobní kontakty, při nichž se můžete nakazit, ale méně než na jaře.
Pokud nechceme nechat ekonomiku dlouhé týdny pomalu krvácet a čelit rostoucí nevoli lidí, musíme hledat další řešení. Jedinou alternativou tvrdého lockdownu je potlačit klíčový kanál šíření epidemie. Kromě nákaz v rodině je jím stále přenos na pracovištích.
Nejhorší je práce
Podle dat ÚZIS se v práci v první půlce října nakazilo přes 40 procent lidí, u nichž známe zdroj. Výpovědní hodnota těchto dat klesá, protože velkou většinu nakažených už nevidíme. Ale po zavření škol, hospod a společenských akcí zůstávají pracoviště problémem číslo jedna.
Klíčovou ochranou je home office. Výzkum Život během pandemie ukazuje, že respondenti pracující z domova mají týdně zhruba o 16 významných kontaktů méně než lidé, kteří chodí do práce. Ptáme se opakovaně stejného vzorku – můžeme se podívat i na změnu v čase. Lidé, kteří od září nepřestali chodit do práce, svoje kontakty omezením návštěv, hospod a společenských akcí redukovali v průměru o sedm týdně. Ti, kteří přešli na home office, ale ubrali dalších 16 kontaktů.
Problém je, že home office nevyužíváme dost. Ve druhém říjnovém týdnu tak pracovalo okolo 10 procent aktivních Čechů. Ve čtvrtém týdnu to bylo už 14 až 15 procent. Stále se ani neblížíme jaru, kdy v rámci stejného vzorku pracovalo z domova 23 procent lidí. Navíc jsme do práce chodili méně i díky ošetřovným, nuceným dovoleným a uzavírkám obchodů. Tento rozdíl a trendy potvrzují i data Google mobility.
‚Život jako v pasti.‘ Samoživitelé řeší peníze i samotu, pandemie jejich situaci ještě zhoršila |
Zástupci zodpovědných firem vám řeknou, že kdo mohl, na home office přešel. Není to úplně pravda. Podle odhadů může z domova pracovat až třetina lidí. A skutečně, okolo 30 procent našich respondentů mělo od jara aspoň dva týdny home office. Jeho potenciál tedy využíváme jen z poloviny. Část důvodů může být na straně zaměstnanců.
Když se ale ptáme lidí, kteří někdy z domova pracovali a nyní chodí do práce, okolo 60 procent říká, že home office by pro ně nebyl žádný problém. Hlavní bariéra je pravděpodobně na straně podniků. Mají obavy z poklesu efektivity a zejména menší firmy i omezené možnosti zaměstnance na home office vybavit.
Bylo myslím dobře, že vláda zavedla home office „povinný tam, kde je to možné“. Může to zvýšit vyjednávací pozici zaměstnanců, jimž ho firmy nechtějí povolit. Nejde ale zůstat u příkazů. Vláda by měla minimálně menší firmy pozitivně motivovat – třeba odpuštěním zdravotního pojištění za zaměstnance pracující z domova v listopadu či prosinci nebo zavedením paušálu, který práci z domova a náklady na nové vybavení podpoří. Řada zemí to dělá.
Další krok: proplatit karanténu
Pozitivní „šťouchnutí“ potřebujeme i v dodržování karantén. Šéf chytré karantény Šnajdárek si v říjnu stěžoval, že vytrasovaní lidé se často nejdou testovat a chodí do práce. Hygiena navíc v průměru od nakažených zjistí jen okolo tří kontaktů. To je podivně málo. V dobrovolném sebetrasování, v našem výzkumu i v řadě cizích zemí hlásí lidé několikanásobně více lidí, které mohli nakazit. Část lidí zřejmě kryje známé, aby je neposlali do karantény.
Být v ní se totiž nevyplatí. Dostáváte 60 % tzv. redukovaného základu mzdy. Což znamená, že máte okolo poloviny hrubé mzdy a nízkopříjmoví jen 360 až 400 korun denně. To je silně demotivační a v řadě cizích zemí včetně kapitalistické Ameriky proto zavedli, že v prvních dnech karantény příjem v podstatě neklesá.
I my bychom mohli takto motivovat pracující, ať se jdou otestovat a izolují se. Stát by mohl přispívat minimálně 200 Kč za každý den, kdy člověk kvůli karanténě nechodí do práce. Pokud by byl příspěvek podmíněn pozitivním testem, vzrostla by kromě sebeizolace i motivace se testovat a nešlo by to podvádět.
Třetím klíčovým opatřením jsou podle mě antigenní testy. Stojí pár stovek a mohly by sloužit minimálně jako předvýběr lidí pro přesnější PCR testy. Kromě domovů důchodců a sociálních zařízení by je mohly ve velkém používat i firmy. A stát by je k tomu měl motivovat – odpisem nákladů či dotací.
Zavést tyto pozitivní motivace by do konce roku stálo jednotky miliard. Zlomek toho, co ztrácíme prodlužováním ekonomických restrikcí a riskujeme předčasným otevřením. Minulý týden se na tom shodla většina NERV. Všechny tři věci – podpora home office, dodržování karantén i nových testů – byly potřeba včera.
Autorem textu je sociolog.
