V první řadě, index průmyslové výroby je poměrně volatilní veličina. Kladná výchylka v horizontu jednoho měsíce znamená málo. Meziročně v říjnu vzrostl německý průmysl pouze o 0,8 procenta.
Za druhé, růstu bylo dosaženo především díky dobrým výsledkům ve stavebnictví, výrobě strojních, optických a elektronických zařízení. Automobilový průmysl – který nás zajímá především – naopak utrpěl pokles o 1,3 procenta. Ve srovnání s říjnem 2024 poklesla průmyslová produkce bez energetiky a stavebnictví po kalendářním očištění o 0,1 procenta.
Konečně za třetí, dlouhodobý vývoj německého průmyslu ukazuje obraz postupného útlumu. Index průmyslové výroby bez stavebnictví a energetiky poklesl ze svého historického vrcholu v listopadu 2017 o 16,3 procenta. Celkově je index německé průmyslové výroby zhruba na úrovni roku 2006. Tehdy měl tento index ovšem ještě dlouhodobě růstový trend.
Německo je kaput. Musíte staré firmy nechat zemřít, říká komentátor Wolfgang Münchau |
Optimista by na tomto místě mohl podotknout, že nejde o žádnou katastrofu. U vyspělých ekonomik je přece běžné, že váha průmyslu v hrubém domácím produktu postupně slábne ve prospěch služeb. Týká se to například i USA, kde průmyslová výroba zaznamenává podobnou ztrátu dynamiky, zatímco vyspělé služby zažívají boom. Váha průmyslu (pokud jde o podíl na HDP, zaměstnanost i tvorbu zisků) koneckonců vrcholila již někdy v 50. letech, což je poměrně dávná historie. Relativní pokles významu průmyslu se týká i Francie, Itálie, Španělska, Nizozemska, Finska a jiných podobných zemí.
Přežijí jen luxusní značky
Z hlediska české ekonomiky to však není příjemné zjištění. V 90. letech jsme postavili naši ekonomiku z velké části na automobilovém průmyslu. Český „autoland“ úspěšně fungoval jako pobočka Německa. Sice se nepodařilo dohnat německé mzdy, což z pozice subdodavatele ani nebylo možné, ale měli jsme aspoň slušnou jistotu ohledně zakázek, tržeb a mezd.
S tím je však dnes konec. Během posledních několika let vidíme, že evropskému automobilovému průmyslu hrozí podobný osud jako zdejším výrobcům spotřební elektroniky anebo hodinek: přežije několik luxusních značek, masovou výrobu převezme Čína.
Krize německého autoprůmyslu trvá. Za rok zaniklo přes 50 tisíc míst |
Ještě před nějakými deseti lety byl automobil vysoce sofistikovaný produkt, jehož výrobu zvládaly jen průmyslově vyspělé země. Nyní je z automobilu komodita, kterou jen v samotné Číně dokáže vyrábět nejméně sto výrobců. Na sociálních sítích kolují videa, která srovnávají tlumiče otřesů luxusních německých a čínských automobilů: a můžete si tipnout, kdo vyhrává!
Vzniká otázka, jak si se změnou situace poradí český průmysl. Kým se můžeme inspirovat?
Když v 70. letech digitální hodinky zruinovaly většinu hodinářského průmyslu, Švýcaři se přesunuli do luxusního segmentu, jemuž vládnou doposud. Jenomže pro značku Škoda (a četné subdodavatele) bohužel něco podobného asi nepřipadá v úvahu. Ani zmrtvýchstání finského high-tech průmyslu po ztrátě pozic legendární firmy Nokia nevypadá jako inspirace.
Nokia byla firma s vysokou přidanou hodnotou, zatímco český automobilový průmysl je převážně výrobní s nižší přidanou hodnotou. Finsko mělo kam „přelít“ své talenty (do startupů), české fabriky generují spíše montážní know-how.
Politici se probouzí, kromě automobilek pro ně začínají být důležité i start-upy. Popírat realitu už nejde |
Dále, Česko vybudovalo komparativní výhodu kombinací kvalifikované a levné práce, zahraničního kapitálu a technologických inovací přinesených nadnárodními firmami. Jenže extrémní otevřenost, malá velikost a závislost na rozhodnutích nadnárodních firem znamenají zranitelnost. Nokia byla finská firma (rozhodování zůstávalo v zemi), zatímco Škoda Mladá Boleslav patří VW. Také další české společnosti z odvětví „automotive“ jsou zahraniční – strategická rozhodnutí se dělají jinde.
Cestou je postupná diverzifikace
Existuje paralela, která českou situaci celkem vystihuje: Mexiko. Stalo se velkým výrobcem automobilů díky geografické blízkosti k USA a kombinaci kvalifikované, ale levné pracovní síly se zahraničním kapitálem. Mexiko vyrábí miliony aut ročně, ale nemá vlastní automobilku. Zisky, výzkum a strategická rozhodnutí zůstávají v zahraničí.
Evropský elektromobil jako snaha zachovat si tvář. Ale bude to chtít méně regulací |
Nedávná studie srovnávající Mexiko s Jižní Koreou dospěla k znepokojivému závěru: vyšší příliv přímých zahraničních investic statisticky snižuje pravděpodobnost, že země unikne takzvané pasti středního příjmu. Zahraniční investice sice přinášejí zaměstnanost a technologie, ale zároveň brání vzniku domácích firem schopných konkurovat globálně.
Co tedy zbývá? Cesta pravděpodobně vede přes postupnou diverzifikaci. Posilování domácích firem v dodavatelských řetězcích – ne jako montoven, ale jako výrobců komponent s vyšší přidanou hodnotou. Masivní investice do vzdělání a výzkumu. Dále rozvoj služeb – ne těch, které pouze obsluhují průmysl, ale služeb exportovatelných: IT, finančních, poradenských. Co nám vlastně brání udělat z Česka podobné centrum finančních služeb, jakými jsou Lucembursko nebo Malta? Jen setrvačnost v myšlení a představa, že hospodářský růst jsou pouze tovární haly plné dělníků.
Nejhorší, co můžeme udělat, je čekat, až se „situace zlepší“ a německý průmysl znovu rozeběhne. Vývoj německé průmyslové výroby ukazuje, že nejde o cyklický pokles, ale o strukturální změnu. Německý model, na který jsme se navázali, ztrácí dynamiku. A my s ním.
