Zhruba tou dobou jsem si totiž sehnal písanku písma Comenia Script. Myslím, že jsem se s její pomocí naučil psát celkem čitelně. Když se zpětně podívám na vzory některých písmen, je jasné, že jsem si je zjednodušil. Třeba n nebo h mi obvykle vyjdou jinak, než by měla. Místo klasického háčku ve tvaru ptáka v letu občas píšu jen jednu zpětnou čárku. Co napíšu, ale sám po sobě přečtu. To mi připadá hlavní.
Umíte psát a číst psací písmo?
České psací písmo s navzájem propojenými znaky jsem nepoužíval už roky. Někdy koncem gymplu jsem se rozhodl psát tiskacími písmeny. Většinou jsem ale používal jen velká. Malá jsem se naučil lépe psát až s Comenií.
Jedinou výjimku dělám při podepisování. Tam psací znaky ještě pořád používám, konkrétně J, o, h a n. Písmeno R píšu tiskacím. Takovou tu věc, která vypadala trochu jako brouk postavený na výšku, už bych asi z hlavy nezvládl.
Zákeřné G, Q a L
Při psaní dnešního sloupku jsem si našel vzory českého vázaného písma na webu. Pořád je poznávám. S psaním by to ale bylo těžší. Velké G, Q nebo L bych určitě neuměl. Malé f nejspíš taky ne. Zaujalo mě i, jak moc jsou jednotlivé znaky jiné než jejich tiskací verze. Jaký to mělo smysl? Kdybych sám něco podobného navrhoval, snažil bych se o opak. I proto se mi tak líbí už zmíněná Comenie.
Před časem jsem se díval na nějaký film, kde byl záběr na ručně napsaný vzkaz. Ačkoliv jsem si video zastavil, měl jsem problém lístek rozluštit. Čtu opravdu hodně. S vázaným psacím písmem se ale už téměř nesetkávám.
Hezky opsaný vzor zvládnu. Písmo skutečného člověka s individuálními zvláštnostmi mi ale dělá potíže. Podobně je na tom víc lidí.
Školní dilema: vázané písmo, nebo nespojitý Comenia Script. Jedno z nich usnadňuje život i levákům |
Pokud jsem se dočetl, ústup vázaného písma začal už ve dvacátých letech minulého století s rozšířením psacích strojů. Na jeho konci ho ale výrazně urychlily počítače, mobilní telefony, e-mail, sociální sítě a programy jako WhatsApp. Všichni píšeme rukou čím dál tím méně.
Na největším ústupu se vázané písmo zdá být ve Spojených státech. Ty v roce 2012 schválily školní standard, který o něm nemluví. Je na školách samotných, jestli se ho rozhodnou učit. Podle článku z letošního ledna v deníku USA Today se povinně probírá nejméně ve čtrnácti amerických státech z celkových padesáti.
Dobrovolní luštitelé
Příklad je třeba Kalifornie. Jiné, jako Havaj, dávají přednost tréninku psaní na klávesnici. I Američané, kteří se naučili psací písmo ve škole, ho však často zapomněli. Potíž je, že je jím napsaných mnoho historických dokumentů. Jazykové modely pomohou jen částečně. Státní Správa národních archivů (NARA, National Archives and Records Administration) proto shání dobrovolníky schopné tajemné písmo předků číst.
„Čtení psacího písma je superschopnost,“ řekla USA Today Suzanne Isaacs z pobočky NARA ve Washingtonu D. C.
Konec krasopisu v Česku. Jak a čím dnes školy učí děti psát |
Zájemci mohou přepisovat dokumenty online. Stačí se zaregistrovat na webu archivu a pustit se do práce. Je možné i jen kontrolovat přepis od umělé inteligence nebo klasifikovat dokumenty pomocí štítků.
Pro spoustu lidí, kteří ještě umějí psací písmo číst, se z něj tak stal koníček. Na sociálních sítích jsou občas k vidění hashtagy typu #penmanship (#krasopis.). Lidé si kupují pěkná plnící pera, píší s nimi a výsledek fotí.
Psací písmo má tak nakročeno k přežití. Bude z něj ale spíš obskurnost pro fajnšmekry. V Česku se zřejmě jeho znalost zatím udržela víc.
Příčina bude historická. Češi se dostali k počítačům o nejméně jednu generaci později než Američané. Časem ale nejspíš dopadneme podobně jako oni. Kdo ví? Třeba u nás jednou vznikne podobný luštitelský program.
