Ta v Koreji funguje už 72 let. I když se o ní hovoří jako o největší koncentraci zbraní a vojáků na světě, už 72 let úspěšně udržuje příměří podepsané v červenci 1953. Nešlo by to napodobit na Ukrajině?
Ta otázka se vtírá, neboť korejský příklad působí úspěšně. Ale férová odpověď zní „ne“. Z více důvodů. Ten poslední teď přidalo Rusko, když začalo podél hranice – ale na ukrajinské straně – budovat bezpečnostní „nárazníkové pásmo“.
Kdepak, vůbec ne jako v Koreji
Korejský příklad nefunguje i z jiných důvodů. Už proto, že v Koreji bránili Jih proti agresi Severu hlavně Američané, ale pod vlajkou OSN. Byla to neopakovatelná – dnes nemožná – situace, kdy Moskva bojkotovala zasedání Rady bezpečnosti OSN (kvůli Číně), a RB proto mohla schválit zásadní rezoluce. Jedna stanovila Sever za agresora, druhá vyzvala svět k obraně Jihu. To už je dnes jen fantazie.
Korejské řešení by nešlo prosadit ani z vysloveně praktických důvodů. Aby mohla vzniknout demilitarizovaná zóna na linii dotyku, musí se na tom shodnout obě strany. Tak jako v Koreji v červenci 1953. A na to Rusko na Ukrajině nepřistoupí. Ve čtvrtek večer oběhla svět zpráva, že ruská armáda vytváří nárazníkovou zónu podél hranic s Ukrajinou. Tak to řekl prezident Putin po návratu z návštěvy Kurské oblasti.
Překročení ukrajinské hranice od severu. Budujeme nárazníkovou zónu, řekl Putin |
Samo o sobě to zní bezproblémově: chtějí chránit oblasti v dostřelu Ukrajinců, tak je chrání nárazníkovou zónou. Problém je ale v tom, že nárazníkovou zónu budují tam, kde probíhá mezinárodně uznávaná ukrajinsko-ruská hranice, jenže na ukrajinské straně.
Řekněme rovnou, že ta zpráva není definitivní. Agentury jen citovaly to, co řekl po jednání vlády Putin, tedy že „rozhodnutí už padlo“. Ale kudy přesně nárazníková zóna povede, jak bude dlouhá a jak hluboko do ukrajinského území zasáhne, už neuvedl (tak to prezentuje Der Spiegel).
Agentury citují i loňský Putinův výrok, že je třeba vytvořit nárazníkovou zónu na ukrajinské straně hranice. A citují i drobné zprávy z terénu, podle nichž se už na budování nárazníkového pásma pracuje. Těžko říci, co z toho všeho je pravda, ale že tu cosi smrdí, zní reálně.
Má-li to fungovat, musí chtít oba
Západní média (i Der Spiegel) zdůrazňují právní stránku věci. A sice to, že demilitarizované či nárazníkové zóny mohou vyhlašovat jen multilaterální (nadnárodní) organizace typu OSN na základě širšího souhlasu. Ve světě jich funguje – lépe či hůře – docela dost. Ale žádná z nich se svými pravidly či charakterem neblíží tomu, o co se teď na Ukrajině snaží Rusko.
Tu nejslavnější demilitarizovanou zónu, korejskou, už jsme zmínili. Funguje účinně už 72 let. Podobně úspěšně funguje demilitarizovaná zóna pod dohledem vojáků OSN 50 let na Kypru. Tam ani její existence nezabránila tomu, aby se jižní (etnicky řecká) část ostrova stala členem Evropské unie.
Jiná nárazníková zóna funguje dokonce v postsovětském areálu – v Podněstří. Byla ustavena po válce v roce 1992 a na klid dohlížejí vojáci Ruska, Moldavska a Podněsterské republiky. Další, pod dohledem OSN, už půlstoletí odděluje izraelské a syrské vojáky pod Golanskými výšinami.
Izrael zakázal Palestincům žít ve třetině Pásma Gazy, je to nárazníková zóna |
Najdeme i špatně fungující nárazníková pásma. Třeba na jihu Libanonu též pod dohledem OSN (UNIFIL). I to mělo oddělovat armádu Izraele. Jenže dohlížející jednotky OSN neměly vůli a sílu k tomu, aby zpacifikovaly guerillu Hizballáhu. Kdyby Hizballáh neútočil střelbou, raketami či únosy přes hranice, Izrael by si odvety odpustil. Ale to je chyba v jedné konkrétní nárazníkové zóně, ne v jejich myšlence obecně.
Ovšem nic z řečeného neplatí pro nárazníkové pásmo, které má budovat Rusko vůči Ukrajině. A hlavně na ukrajinském území.
Nic pro „koalici ochotných“
Proč to Rusko dělá? Tady se musí trochu spekulovat. Za prvé jistě proto, že chce pro své periferní oblasti bezpečí. Aniž by si dokázalo přiznat, že bezpečí pro své periferní oblasti i jádro země chce také Ukrajina. A už vůbec si nepřizná fakt, že Ukrajina je v pozici toho, kdo se brání.
Za druhé to dělá proto, že Rusko – „zemi, jež neví, kde začíná a končí“ – mezinárodní hranice prostě nezajímají. Někdo by mohl říci, že budovaná nárazníková zóna se v principu podobá protiteroristické bariéře, kterou dvacet let staví Izrael. Ani ta se nedrží „zelené linie“, čáry příměří z let 1949 – 1967, ale zabíhá na území Západního břehu Jordánu. Jenže Izrael používá argument, že tam žádná mezinárodně uznaná hranice není (jen ona linie příměří stará 76 let). Kdežto hranice mezi Ruskem a Ukrajinou byla od roku 1991 mezinárodně uznávána jako hranice dvou členských států OSN. Jenže tento argument dnes v Rusku nic neváží.
Kyjev kývl na 30 kilometrů širokou demilitarizovanou zónu, tvrdí Kellogg |
Za třetí to Moskva může dělat proto, aby definitivně pohřbila myšlenku, že válka na Ukrajině skončí příměřím na linii fronty, na ní vznikne dohodnutá demilitarizovaná zóna a dohlížet tam budou vojáci z „koalice ochotných“. To Moskva odmítá. A buduje-li teď nárazníkové pásmo na hranici, ale na její ukrajinské straně a bez dohody, rýsuje se otázka. Kdo z „koalice ochotných“ by tam vyslal své vojáky? Kdo se bál, že premiér Fiala, může Putinovi zatleskat.
