Co naopak stojí za pozornost, je druhý duchovní projev, který byl ve Staré Boleslavi tlumočen veřejnosti. Projev obsahoval jedinou větu: „Nevěříme v národ.“ Paradoxní vyznání zformulovaly mladé ženy, které se nazývají RFK alias Radikální feministické křesťanky.
V prohlášení k happeningu napsaly pak RFK více: „Tváří v tvář vzrůstajícím nacionalistickým tendencím všude po světě nesouhlasíme s tím, aby se katolická církev stala tlampačem těchto nálad, aby se stala institucí, která legitimizuje obavy či přímo nenávist ke všemu cizímu a jinému.“ RFK nemohly vědět, co přesně Duka pronese tentokrát – ale „znaly svého Duku“.
Volby pomohou umlčované většině, už nebude ovládána rozmary menšin, myslí si Duka |
Už dříve několikrát vyjádřily nesouhlas s jeho politickým směřováním, a to zásadně pokojnými akcemi. Tím se RFK liší od svých duchovních sester, ruských Pussy Riot, které také „znají svého patriarchu“. U nás žádné divé tance v katedrále. Jednou například RFK přišly před katedrálu s portréty Tisa, Plojhara a dalších kněží, kteří se „pro dobro národa“ zapletli s autoritářskými režimy. Tentokrát se bohužel RFK svým happeningem trefily ještě více, než si bývaly mohly přát.
Věta „nevěříme v národ“ připomíná zapomínanou základní premisu křesťanství, že věří se v Boha, nikoliv v národ, stejně jako se nevěří v tradici nebo naopak v pokrok. Národ patří k hodnotám druhotným a ano, občas i pomíjejícím. Národní patron, svatý Václav, je koneckonců „jen“ světec, nikoliv božstvo. Není pochyb o tom, že v českých duchovních dějinách sehrál obrovskou úlohu coby spojující symbol tolika pokolení, i coby proměnitel tolika míst české země v„místa paměti“, i coby inspirátor tolika uměleckých děl. Slavil jsem letos svátek posloucháním Sukovy Meditace na chorál Svatý Václave a vykládáním o svatováclavských tradicích pro mladší přátele, kteří je už neznají. Neznají – a nejsou si jisti, jestli je chtějí znát: všechno spojování národa a náboženství přijde jim, stejně jako Radikálkám, už podezřelé.
Zapřísahal jsem své sváteční spolubesedníky, aby si nenechali pojem „národ“, ani toho svatého Václava, ukrást těmi, kdo jich zneužívají. Zapřísahám tímto i RFK. Zapřísahám – a současně jim děkuji, že nemlčí, že jdou s kůží do Boleslavi, že hájí čest českého křesťanstva. V tom je i útěcha z tradic: Vždycky byli církevníci, neodolatelně přitahovaní mocí. Ale vždycky byli i ti, komu šlo víc o následování jednoho krajně netradičního rabína z Nazaretu. A ano, ti druzí často bývali v menšině.
