Jali jsme se tedy aspoň v příruční knihovně hledat červené obálky. Našli jsme Římský misál, řeckolatinské vydání Nového zákona, jeden svazek Holanových spisů, jeden díl Souostroví Gulag a kuchařku Culinaria Maďarsko. Podle ní jsem vyrobil krásně červený perkelt, ale zůstala doma.
Žánr karty však není vůbec špatný. Na kartu napíšete jen pár slov a musíte dobře volit. Tedy několik listopadových glos na pomyslné karty.
První: V hořkém průvodu Sametového posvícení byla nejlepší „maskou“ červená, vlastně rudá hvězda, polepená tvářemi nemluvňátek. Výtvarnice Jana Štěpánová připomněla děti, které se narodily v komunistických věznicích.
Druhá: Je hloupé, že na pamětní desce na Albertově bude navěky vepsáno jméno toho, kdo hází tradici revoluce do koše. Ale i to je historický dokument. V Žilině mají zas na památku obětí holokaustu jméno tamního arogantního alkoholika Jána Sloty, protože byl v čase odhalení desky primátorem.
Třetí: Je nesmysl tvrdit, že na Klárově se sešla „levice“. Neurážejte skutečnou levici. Do mikrofonu tam skandovali slavný český antisemita s jistým bývalým leninistou, nyní pravoslavným konvertitou. Tuto podporu panu prezidentovi upřímně přejeme.
Čtvrtá: Předáci Svobodných na Národní třídě volali, že „mráz přichází z Bruselu“. Chlapci asi zabloudili. Chtěli své „Kreml nás zahřeje“ volat na Klárově.
Pátá: Nikdo neřešil, jestli ona házená vajíčka byla zkažená. Pokud ne, je to hřích. Zdravá vajíčka patří do moučníků. Otevřu Culinarii Maďarsko a vyrobím mákos palacsinta čili palačinky s makovou náplní. Ať žije střední Evropa! Středoevropští prezidenti to zvládli skvěle.
