Zobrazit svatého Ducha znamenalo nejčastěji cvičení v ornitologii, když tě Duch sestoupil na Ježíše v podobě holubice. I ten náš Michna zpívá: „Svatodušní Holubičko, neprodlívej, / v nás sobě zhotov hnízdičko: ach, k nám lítej!“ Ikonografie samotného Seslání pak předpisuje dvanáct chlapů s plamínky nad hlavami. Do tohoto schématu však proniklo i leccos jiného, pro knižní kulturu zajímavého. Na příslušném obraze Mistra vyšebrodského svírá starý apoštol Petr v ruce knižní svitek, zatímco mladý apoštol Jan kodex. A ježto v době raného křesťanství probíhal kromě hlasitých sporů o definici Ducha svatého a celé Trojice i tichý praktický spor o to, jestli dál vyrábět knihy ve staré, „petrovské“ podobě svitku, nebo v moderní, „janovské“ podobě kodexu, bylo by možno tento vyšebrodský skvost nazvat i Spor svitku s kodexem. Něco jako Brueghelův Spor postu s masopustem.
Trojice, to je ještě abstraktnější téma. Svatý Patrik to vyřešil tím, že když měl irským křupanům vysvětlit toto tajemství, prostě jim ukázal trojlístek. A odtud vede cesta k Bridelově meditaci Trýlistek jarní či k dublinské Trinity College, která hraje tak velkou roli v Joyceově Odysseovi a ve které stojí turisté frontu - na knihu! Na staroirskou Book of Kells. A což teprve Trinity z Matrixu, ta milenka i agentokopačka, vrtulníkopilotka i mučednice. Že tato dáma už nemá s liturgickou Nejsvětější Trojicí nic společného? Ptejte se Ducha, on napoví.
