Když Malé Čechy, tak i Národní budova na 73. ulici, ústřední sídlo českých spolků a dnes znovu sídlo českých institucí v New Yorku. A tedy i katolický kostel Jana Nepomuckého na 66. ulici. Českého poutníka napadá Kollárův verš „váš je Hus i Nepomuk i Cyril“. Český kostel Cyrila a Metoděje sice neexistoval, zato se ve čtvrti najde bulharský pravoslavný a slovinský katolický kostel toho zasvěcení. Celou Upper East Side ostatně nazývá průvodce Spiritual Traveller „zahradou etnických kostelů“. Kostely zůstaly, komunity se většinou posunuly ještě jinam (Češi do Queensu). Zbyla většinou jen jména kostelů a pamětní desky. Ta na Husovi připomíná pastora jménem Vincent Písek, ale komunita už je anglická a hispánská. V Nepomukovi se stále schází komunita slovenská – ale nový kněz už je Ind.
PUTNA: Leninova? Evropská!![]() |
Zbyla však i zkušenost amerických Čechů s občanskou společností, která vzniká zdola, z místních komunit, často soustředěných kolem kostelů, a to napříč církvemi. Z této zkušenosti se zrodila i Masarykova představa, jak by mělo vypadat moderní Československo. Ta zkušenost je vlastně i husovská: kostel není jen k uctívání Boha rituálem, ale též místem sociálních aktivit, místem reformování společnosti. A těmi Bůh jest uctíván neméně.