Mnozí jsme před dvěma dekádami blouznili o keltské identitě Čech a o keltské spiritualitě, sháněli se po převyprávěních keltských mýtů (ti drsnější i po původních textech) a po nahrávkách novodobé „keltské hudby“ a zažívali to vše jako obrovské duchovní dobrodružství.
Jako cosi, co nás také pomáhá vyvést pryč od režimní propagandy o slovanské jednotě, z níž plynula „genetická“ podřízenost matičce Rusi a příslušnost ke smrdutému, bordelářskému slovanskému Východu.
ČTĚTE TAKÉ: |
Kdepak Slovani – Kelti jsme! Naši bratři jsou Irové, Skotové a Bretonci, a substrátové jádro keltské identity sdílíme s Angličany, Francouzi, Španěly a vůbec slušnými národy Západu.
Leč, vše zetlelo jak spadalé listí. Sice se na poli reálných znalostí i popularizace keltské kultury udělalo mnoho. K dispozici jsou desítky knih, od překladů poezie irského středověku až po esoterické bláboly na keltská témata. Leckterá česká muzea, lokálně „příslušná“ k dávným oppidům (jako muzeum v Nižboru u oppida Stradonice), zřídila keltská oddělení – čerpající, pravda, spíš ze znalostí o Keltech evropských.
V Nasavrkách, poblíž oppida na Hradišti, se zase právě buduje „keltský archeopark“. Výborně! Avšak, celé jako by to ztratilo půvab novosti, tajemnosti, alternativnosti, „totální jinakosti“, který to mívalo tehdy na sklonku komunismu a počátku nové éry.
Ale jen počkejme. Příští rok, až budeme pod záminkou výročí příchodu věrozvěstů Cyrila a Metoděje (863–2013) krmeni obnovenou panslovanskou propagandou, kterou povedou nový prezident Lukoil a jeho oposmluvní přítel, premiér Rosatom – ještě si na Kelty rádi vzpomeneme.
