Vzpomenout, že se šípky pojídat dají. Listovat v Klášterní kuchařce od minoritského řeholního bratra Angela Františka Jeřábka, kde je poetický recept na šípkovou omáčku. Litovat, že o šípkové omáčce lze jen snít. Listovat v Pozdním létu Adalberta Stiftera, kde jsou poetické recepty na kdeco v životě zahradním. Listovat knihou Floriana Illiese 1913.
Léto jednoho století, kde sice nejsou recepty, ze které ale vane melancholie a úzkost jak z toho větru letošního srpna, jak tak autor klade vedle sebe drobné životní epizody příslušníků evropské umělecké elity z posledního mírového léta, předcházejícího konci jejich světa.
Dobře rozumět malému Bořivojovi, který urputně prohlásil, že přípravou do školy se nezačne zabývat dřív než jednatřicátého srpna odpoledne. Sám ale začít přípravu do školy. Listovat starými koncepty k přednáškám o Rusku, protože nelze v čase ohrožení vlasti toto téma opomíjet.
Litovat, že se nebude možno vyhnout ani povinnosti sepsat co nejrychleji stručnou a přehlednou knížku o krutých zákrutech ruských kulturních dějin, i když ani sto knížek nezadrží Putinovy internetové trolly, natož tanky.
Pozorovat, jak včely šílí na psím víně, které po svém, nenápadně rozkvetlo. Stříhat rdesno, jež šílí toužíce ovinout a zardousit všechny rostliny kolem. Stříhat oschlé listy šalvěje na pálení. Stříhat čerstvé listy šalvěje na sušení pro čas, kdy vítr bude ještě mnohem studenější a kdy se krk z větru i ze samého přednášení zase jistě zanítí. Listovat všemi těmi listy, dokud je čas.
