Osip je ruský neoklasický básník Osip Mandelštam, umordovaný bolševiky. Z jeho díla jsou převzaty klíčové motivy, zejména motiv cesty na Kavkaz jako cesty ke snu. Osip je však i ptáček, básnířčin společník v bytě v pražské Libni.
Milovníci poezie spustili globální aplikaci pro podporu básníků |
Reinkarnace básníkova? Básník i ptáček zpívají a rádi by odletěli k jihu. Ale kdež, žádné „světonázorové“ odhalení. „Jen“ narůstající emoční síla fugovitě se vracejících obrazů Osipa a Arménie, básnířky a Libně. „Jen“ závěrečná pointa, že Osip opravdu někam zamířil. Jak cesta pokračovala, to už se nedozvíme. Zůstaneme však chvilku bez dechu, jako bychom s ním prožili velké duchovní dobrodružství, magickou iniciaci. Právě tento pocit dobrodružství a iniciace, zažívaný tím, kdo se nechá strhnout proudem básně – to je ono, k čemu je žánr poemy na světě.
Když jsem knihu uváděl, přirovnal jsem Marii Iljašenko k tradici Anny Achmatovové a Mariny Cvetajevové. Měl jsem tím na mysli i onu nepřerušenou neoklasickou linii, i onu trochu sakrální úctu ke kultuře ak básníkům, která se na evropském Východě udržela mnohem silněji než u nás. Marie Iljašenko se durdila. Nechce být viděna jako epigonka mytizovaných básnířek Východu jen proto, že pochází z Kyjeva. A ano, v jejím Osipovi jsou i živly velmi středoevropské, zejména humor a idea oné „rakouské“ domácké útulnosti, kdežto „východní“ citová expresivita a rozervanost schází. Trvám však na tom, že unikátní literární start Marie Iljašenko je umožněn právě i její „dvojdomostí“. Posuďte sami, čtěte Osipa. Než zmizí na Jihu.
