Proč se zrovna ona musela stát symbolem neonáckovství? Jdu tedy bránit holou lebku. Otevírám spisek řeckého literáta a filozofa z pátého století po Kristu, Synesia z Kyrény, s názvem Chvála plešatosti.
Synesios, který sám v mládí oplešatěl a zřejmě to v mužské ješitnosti těžce nesl, napsal groteskní pojednání o tom, že holá lebka je skvělá. Holá hlava je znamením lidí starších a rozvážných, příznakem kněžského stavu, většinou se pojí s moudrostí a morálností. V obhajobě teze o superioritě pleše Synesios vstoupí i na pole filozofické a astronomické, aby shrnul platonské výroky o tom, že koule je nejdokonalejším a nejbožštějším tělesem. Čím více se tedy člověk, respektive jeho hlava podobá kouli – tím je jeho osobnost dokonalejší a božštější. Radujte se a veselte, komu příroda nadělila holou hlavu, neboť tím vás předem přiřadila k lepší části společnosti!
Jistě, je to jen zábava pro antické intelektuály, kteří se mohli bavit tím, jak Synesios umně překrucuje citáty z Homéra a Platona ve prospěch své teze. I Synesios sám se zřejmě bavil, když Chválu plešatosti psal.
Úsměv ztuhne na líci, když si čtenář uvědomí, že brzy poté dav na alexandrijské ulici rozsápal Synesiovu učitelku filozofku Hypatii, protože se znelíbila svou svobodomyslností a nekonvenčností svých názorů. Nevíme, zda ten dav, co lynčoval starší dámu (nedat na pitomý film Agora!), měl hlavy holé, či vlasaté. Víme jen, že to byl dav frustrovaných idiotů, jací se vyskytují ve všech dobách a společnostech. Holá lebka za to opravdu nemůže.
