Opět vámi tak hanebně poraženi, skláníme se až do vodorovna. Z pokoření však opět vytěžíme duchovní prospěch. Kdo musí ležet – může číst! Kolik jen se nám nahromadilo nových nepřečtených knih.
Na hromádce mi leží básně Jana Kameníka i eseje Josefa Topola z Torstu, kuchařka Julie Childové, úvahy Evy Kantůrkové o Husovi Nesmiřitelná řeč. Každý, kdo čte tyto řádky v těchto novinách, má jistě svou hromádku. Kdo nemůže ani číst – může poslouchat!
Stanici Vltava, rozumí se, která ukončila přebohatý Polský rok a která si za ústřední téma roku 2015 zvolila hrdinství. Koho sestra horečka trápí natolik, že nemůže číst ani poslouchat – může si právě v tom trápení uvědomit, jak je na tom dobře, pokud nemusí i s horečkou běžet do práce, pokud leží ve vlastní povlečené posteli a pokud má někoho, kdo mu přinese čaj, teploměr a mandarinku. Může vzpomenout na literární hrdiny, které sestra horečka podobně schvátila, ale kteří těchto dobrot nemají – jako mladý uprchlík Vašek ze Stínu kapradiny Josefa Čapka, který se potí na listí v lese, nebo jako starý tulák „Falstaff“ z filmu Mé vlastní soukromé Idaho, který v horečce recituje Shakespearovy verše v bezdomoveckém „hotelu“.
A měl by vzpomenout na všechny neliterární, skutečné bratry – na ty, které třeba právě teď sevřela sestra horečka na cestách, na ulicích, v útulcích, v noclehárnách, v táborech uprchlíků, v lágrech režimů komoušských či jinak odporných. Sestry angíny a chřipky jich šanovati nebudou. Něco udělati pro ně mohou jen bratři lidé.
