Předmětem sporu jsou právník Jakub Kříž, který pracuje pro Hnutí pro život, bojující proti umělému přerušení těhotenství, Daniel Black, který prodělal tranzici a nyní brojí proti medicínským změnám pohlaví, a Taťána Kuchařová, o které se pro změnu nedá říci více, než že je bývalá Miss World. Výběr je zajisté kontroverzní, nicméně v situaci, kdy část stávajících členů rady vlády na protest odešla, vládě nezbývalo než jmenovat někoho jiného. Nebo si snad měly nové členy nadiktovat samy organizace?
Lidskoprávní organizace apelují na Babiše: Zrušte jmenování Kuchařové či Kříže |
Lidskoprávní organizace žádají premiéra, aby jmenované z rady vlády vyhodil, prý se obávají omezování již dosažených práv. Pravda je, že po rezignaci sedmi aktivistů (na protest proti přesunu agend z gesce úřadu vlády pod tři ministerstva) vláda radu doplnila a z nových členů vadí „jen“ tři. Lze chápat, že pokud je někdo celoživotní aktivista, který si vzal do hlavy, že převychová společnost k obrazu svému, může být alergický na každého oponenta. Na druhé straně, jsou snad jmenovaní vyloučeníhodní jen proto, že neprosazují to, co většina lidskoprávního „průmyslu“?
Není naopak přítomnost člověka, který prodělal tranzici a má z ní negativní zkušenost, důležitá a varující? Cožpak aktivista je člověk tlačící svou agendu bez ohledu na následky? Má být změna pohlaví jen správním úkonem jako změna jména? Má se katalog lidských práv donekonečna rozšiřovat? Ne, to nejsou otázky, na které existuje jednoznačná a jednoduchá odpověď.
Právo vlády
V minulé vládě bylo zvykem, že řada nevládních organizací de facto diktovala státu, jak má postupovat v mnoha agendách, a stát se přizpůsoboval. Ale nemusí to tak být věčně.
Hlasitá politická šavlovačka. Poradíme vám, kdo vám má poradit |
Lze jistě chápat, že se to organizacím neuvyklým na kritický přístup nemusí líbit a je docela možné, že tři vybraní noví členové rady nebudou ideálními spolupracovníky, nicméně je zcela v kompetenci vlády, jaké členy si vybere.
Lze proti tomu protestovat a demonstrovat a samozřejmě zpochybňovat kroky každého člena tohoto vládního orgánu. Ale rozhodně nelze tvrdit a priori, že vláda si smí vybírat jen ze seznamu, který schválí libovolný pool aktivistů. Bojují-li aktivisté za práva vybraných skupin, mohli by chápat, že se mohou ozývat i skupiny obyvatel, které jsou jim třeba v něčem protivné. Na tom není nic špatného. Nebo snad každý, kdo nesouhlasí s požadavky lidskoprávních aktivistů, automaticky ztrácí právo do čehokoli mluvit?
