Mnozí to berou jako součást kulturní války mezi Amerikou a Evropou. Elon Musk, „zlý muž“ prezidenta Trumpa, se nechal slyšet, že tato média – vedle Svobodné Evropy má být utlumen i Hlas Ameriky – jsou „šíleně levicová“.
Dokáže přesvědčit dosud nepřesvědčené?
To zní až komicky. I kdyby ty stanice „šíleně levicové“ byly, své vysílání cílí hlavně do zemí, kde nejde o souboj levice a pravice. Kde jde spíš o etnicitu a mocenské vlivy. Třeba v ruštině pro ruské menšiny v Pobaltí, aby nebyly odkázány jen na státní propagandu z Moskvy. Ale když ty kulturní války jsou tak přitažlivé, že.
Souhlasíte s koncem Rádia Svobodná Evropa?
Ze střední Evropy, Česka, Polska i Slovenska vysílání RFE už dříve vycouvalo. Ale opět se vysílalo pro Maďarsko, což mohlo trumpovce rozčílit. Ale to není jádro věci. Zajímavější je, jak zní titulek rozhovoru s Lídou Rakušanovou, známou osobností českého vysílání RFE, pro web Seznam Zprávy: Rádio Svobodná Evropa může být odpovědí na příval ruských lží.
Tedy ne že by Moskva nelhala, ale… Při vší úctě k Rakušanové a RFE, není v éře webu tento názor už na okraji reality? Člověk se zkušeností života v komunismu i sféře vlivu Moskvy si nemůže pomoci, aby k tomu cosi nedodal. Třeba toto.
Svobodnou Evropu – a jiné „štvavé vysílače“, jak se říkalo před čtyřiceti lety – poslouchají hlavně ti, kteří se ruským či jiným lžím sami vyhýbají. A fanoušci ruských či jiných lží se zas vyhýbají poslechu RFE a podobných stanic. Neděláme si o jejich nynějším vlivu a dopadu na kultivaci demokracie a svobody trochu iluze? Nefunguje to ve světě pevných názorových bublin už jinak?
Najednou bude ticho. Díky Svobodné Evropě jsme věděli, že je tu autorita, která na nás nezapomíná |
Toť otázka. U nás, na Slovensku, v Polsku i Maďarsku se už bez RFE obejdeme, rozmanitost soukromých médií či webů je značná. Přijde-li tedy řeč na zachraňování nebo uchování RFE, jde hlavně o areál postsovětský.
Hlavně aby to svině schytaly
Pro jistou generaci – a autor těchto řádek k ní patří – je Svobodná Evropa hlavně nostalgickou vzpomínkou na statečné lidi v redakci (zažili i atentát) a na pocit dobrodružství při konzumaci zakázaného ovoce. Jména jako Firt, Peroutka, Pecháček, Kryl, Jezdinský či Rakušanová patřila k tomu nejlepšímu, k čemu jsme se tu upínali.
Můžu dodat osobní vzpomínky. Třeba z vojny, z léta 1984 na Libavé, v sovětském vojenském prostoru. Velitel roty, mladičký poručík, namontoval na tank čtyřmetrovou anténu se slovy, že si pustíme do sluchátek Svobodnou Evropu.
Či z prosince 1988, kdy Svobodka přestala být rušena. Možná z úsporných důvodů (rušičky požíraly hodně proudu), ale spíš na popud Gorbačovovy Moskvy (ta žádala o vypnutí rušiček Československo, protože rozhlasový signál nad Ruskem byl rušen právě od nás).
Lipavský v Bruselu shání záchranu pro pražské Rádio Svobodná Evropa |
To vše patří ke generačním zážitkům. Slyšet tehdy hlas Karla Kryla, Slávy Volného či Lídy Rakušanové bylo něco, co se ani s odstupem nezapomíná. Ale byl to obraz z totalitního světa, který víc než demokracii kultivuje touhu po tom, aby to ti špatní – ať už jim říkáme bolševici, rusáci, dezoláti či svině – schytali. Bez velkého ohledu na to, zda ti „naši“ mají stoprocentní pravdu. Toto je třeba při veškeré úctě k RFE a jejímu dílu zmínit.
A teď vraťte Sochu svobody
Na základě historické zkušenosti je zřejmé, proč se u nás bere Svobodná Evropa jako rodinné stříbro. Proč se, když USA zastaví její financování, hledají cesty, jak ji udržet. Jak udržet v Praze instituci s úctyhodnou nálepkou boje proti totalitě. Proč ministr Lipavský zvažuje, jak uchovat její provoz za evropské (unijní) peníze.
Ano, má to jasnou logiku. Ale našinec si v podvědomí chtě nechtě říká. Dejme si pozor, aby se z té záchrany nestala spirála kulturní války s Amerikou. Abychom RFE nedrželi hlavně pro dobrý pocit z toho, jak jsme to Trumpovi nandali. Jemu natruc.
Vraťte nám sochu Svobody, jste na straně tyranů, žádá USA francouzský politik |
Dva dny poté, co Trump oznámil, že se rozhodl minimalizovat Agenturu pro globální média, se ozval francouzský europoslanec Glucksmann. Navrhuje, aby USA vrátily Sochu svobody, kterou jí Francie v červenci 1876 – ke 100. výročí Deklarace nezávislosti – věnovala. Právě takto by se ta spirála dala rozvíjet.
