Je to krok, který bude mít důsledky. Asi v tom, že příští rakouskou vládu už nevytvoří lidovci (konzervativci) a Zelení, jak tomu bylo posledních pět let, ale lidovci a Svobodní (Svobodná strana Rakouska, FPÖ). Je to krok, který by leckde považovali za revoluci: pane jo, vznikne vláda konzervativců a pravicových populistů. V Německu ho považují za kontrarevoluci: budou-li v Rakousku vládnout lidovci a proruští Svobodní, je to riziko pro celou Evropu! Ale Rakousko z této představy nehysterčí. Proč?
Přišli, vládli a odešli
Důvodů je jistě více. Ale ten hlavní zřejmě spočívá v tom, že Rakušané si jako první v Evropě spoluvládu tradičních lidovců a Svobodných natrénovali. Před 25 lety na tomto půdorysu vznikla vláda Wolfganga Schüssela. EU za to vůči Rakousku vyhlásila diplomatické sankce. Český premiér Zeman, ač jsme ještě v EU nebyli, se k sankcím připojil (byť to pak činilo problémy při jednání s Vídní třeba o Temelínu).
Šéf FPÖ Kickl dostal od prezidenta pověření k sestavení vlády |
Leč události daly za pravdu Schüsselovi. Rakousko za jeho vlády prorazilo politickou kazajku vlád velkých koalic, stalo se reformní zemí a Svobodní se rozhádali sami mezi sebou. Prostě všichni viděli, že jejich účast na vládě nepřinesla konec demokracie, voleb či plurality. Totéž se opakovalo s účastí Svobodných ve vládě Sebastiana Kurze (2017–2019) a zřejmě se bude opakovat i teď. Už tušíte, proč ve Vídni nebují hysterie?
V klidu to bere i dosavadní kancléř Nehammer. Řekl, že jedná podle pravidla, které mu předal jeho otec: člověk se nemá brát příliš vážně. Ve skutečnosti bylo jeho odstoupení výsledkem racionální úvahy. Buď budou pokračovat koaliční slepence podobné těm z posledních pěti let, které vytěsňují ideovou ukotvenost stran (lidovci vs. Zelení), vedou k jejich zaměnitelnosti a k permanentní „koalici středu“. Anebo se to rozsekne v podobě vlády lidovců s radikálnější pravicí, prostě vlády pravicové. Což má logiku, uvážíme-li, že ty volby vyhráli Svobodní. A protože Nehammer osobně odmítá Herberta Kickla coby lídra FPÖ, rezignoval, aby se role vyjednavače ujal někdo jiný.
Vydrží „protipožární zeď“?
Až sem to nezní nijak zvlášť dramaticky. Zajímavé ale je, jak to vnímá Německo chystající se na volby 23. února. Už sama úvaha, zda je lepší trvalý slepenec „koalice středu“ (v případě potřeby s radikální levicí), nebo spolupráce tradičních stran s radikální pravicí, je v Německu politicky i společensky de facto zapovězená. Alternativa pro Německo (AfD) je považována za natolik nepřijatelnou, nebezpečnou, ba neonacistickou, že i když ji žádný soud nezakázal, stojí proti ní „protipožární zeď“. Tak se v Německu říká situaci, kdy se zakazuje spolupráce s AfD v jakékoliv podobě a na jakékoliv úrovni.
V neděli to rázně řekl vicekancléř a lídr Zelených Robert Habeck: „Rakousko ukazuje, jak to fungovat nesmí. Nejsou-li středové strany s to vytvořit spojenectví a vzájemné kompromisy odmítají jako dílo ďábla, pomáhají radikálům.“
Rakouský kancléř Nehammer ohlásil svou rezignaci. Neberu se příliš vážně, řekl |
To není téma jen v Německu, ale i ve Francii či u nás. I u nás vládne přesvědčení, že je nutné za jakoukoliv cenu vytvořit „koalici středu“, která nedopustí vládní účast – a teď si vyberte sami: populistů, proruských sil, nezápadního směřování a podobně. Ale…
Volby jako armagedon
Ano, z dobrých důvodů člověk nemusí být fanouškem AfD či FPÖ. Ale pokud je alternativou jejich podílu na moci permanentní velká koalice či „koalice středu“, k čemu to vede? Zákonitě k tomu, že stále více voličů tyto strany opouští a často „to házejí“ těm ostrakizovaným.
Kdo přísahá na permanentní „koalici středu“ za každou cenu, tak jako v Německu Robert Habeck či u nás Petr Fiala, je potom tlačen k tomu, aby každé volby pojímal jako biblický armagedon, jako rozhodující bitvu Dobra a Zla, ve kterém prostě musí zvítězit Dobro.
Zvrat v Rakousku. Jednání o koalici ztroskotala, liberálové je ukončili |
Tak zněl na Nový rok Petr Fiala, když v projevu k národu řekl, že volební rok 2025 bude též rokem rozhodnutí o zakotvení Česka na Západě. To jako že žádné další volby už nebudou? Nebo že středová koalice Spolu musí získat ústavní většinu, aby mohla prosadit do Ústavy článek o vedoucí úloze politického středu a liberální demokracie?
Tady schválně přeháníme. Ale právě Rakousko dokládá, že uvažovat o vládě mimo „koalici středu“ lze i bez hysterie.
