Nicméně velí k němu politický marketing. Sázka na pohodu, na páchání dobra, pečlivě prezentovaném na sociálních sítích, evidentně ovoce nenesla. Strany původní pětikoalice zatím v průzkumech na nadpoloviční většinu ve sněmovně sumárně nedosahují. Čili před STANem, podobně jako před Spolu, nyní ční jako nejpravděpodobnější podoba budoucnosti odchod do opozice (Piráti tam už jsou). A zlepšení tak logicky může přinést jenom nějaký útok.
Rakušan by se měl vrátit do školy. Děti by mu řekly, že za sliby si nikdo nic nekoupí |
Vít Rakušan nepřebírá roli pretendenta na premiéra poprvé. Vystupoval v ní již před čtyřmi roky, byť k ní tehdy byl trochu dotlačen. Koalice Pirátů a Starostů neboli PirStan si tenkrát v preferencích dlouho vedla lépe než Spolu, leč její kandidát na premiéra Ivan Bartoš v konfrontaci s Andrejem Babišem ztrácel body. V rámci tehdejšího protibabišovského tábora tak vznikla iniciativa, jež měla spontánní dynamiku, ba možná i původ na sociálních sítích, aby roli kandidáta na předsedu vlády převzal Vít Rakušan.
V praxi však za PirStan stále vystupovalo duo Bartoš-Rakušan, ze kterého si Andrej Babiš trochu střílel, že jako neví, kdo z oněch dvou je tedy ten lídr. Ve finiši se ale vzchopil Petr Fiala, milion hlasů propadlo, příznivci STANu překroužkovali Piráty a… a tak se nám ujala vlády Pětikoalice.
STAN z celé situace vytěžil vlastně nejvíc, poněvadž díky preferenčním kroužkům zaujal pozici druhé největší vládní strany, jen o fous za ODS. Po čtyřech letech z toho ovšem pramení i jedna velká obtíž. Nyní „stanisté“ kandidují samostatně, a chtějí-li obhájit stejně početný klub, musí dostat zhruba stejně hlasů, jako minule jejich koalice s Piráty, tedy okolo patnácti procent. I proto vyhlásil Vít Rakušan jako svůj cíl překonání zmíněné mety. A pokud se preference jeho hnutí pohybují dost pod patnáctkou, v jeho zákulisí musí houstnout atmosféra, jelikož poměrně velký počet stávajících poslanců a poslankyň tuší, že se na podzim už do poslaneckých lavic nevrátí. A že si tudíž budou muset hledat novou práci.
Starostové do čela. Tohle nové heslo má pomoci k volebnímu triumfu |
Od chvíle, kdy se STAN vyšvihl mezi celostátní parlamentní strany, fungoval jako přitažlivé „béčko“, trochu coby „svodka“ pro všechny, kdo se zařazují do liberálního středu, jsou prozápadní, a hlavně vědí, co nechtějí: populisty. Tedy ani ČSSD, ani ANO, ani Okamuru, ani něco podobného. A jimž ODS nebo lidovci přijdou nadmíru vyhranění či příliš pravicoví nebo konzervativní.
Hnutí vzešlé z komunální politiky však nikdy pořádně nevědělo, jak se vymezit obsahově, čím má být samo o sobě, ne pouze v komparaci s jinými. Nějaký čas mu svědčila symbióza s TOP 09, jež právě jistou ideovou vyhraněnost dodávala. Jejich vztah ale nevydržel, patrně i z toho důvodu, že ho část „stanistů“ vnímala jako příliš svazující. Nicméně od rozchodu s topkou se STAN stále hledá, koalice s lidovci skončila hned na startu, partnerství s Piráty pohřbila jejich kroužkovací blamáž.
Jak tedy STAN vlastně definovat? Nejspíše jako partičku okolo Víta Rakušana, jež se drží mainstreamu Evropské unie s určitými korekcemi, je samozřejmě pro NATO a v hodnotových nebo genderových otázkách zaujímá liberální postoje. A která, jako všichni, hodně sází na marketing, na osobní profily pár čelních politiků, na zpravidla obecné fráze. A rovněž skrývá doma ve skříni jednoho ošklivého kostlivce jménem Dozimetr.
Chci být premiér, zahájil kampaň Rakušan. Slibuje progresivnější vládu bez Babiše |
Nyní má procentíčka preferencí k vysněným alespoň patnácti procentům zajistit šéfova verbální razance, deklarování velkých ambicí. Vít Rakušan dokonce svolává na týden před volbami „společnou manifestaci demokratických sil, velké společné vystoupení občanské i politické“. Milion chvilek pro demokracii se však připojit nehodlá.
Rakušanovi tak hrozí, že si užene „Středulův syndrom“. Šéf odborů chtěl oponovat masové demonstraci na Václavském náměstí z počátku září 2022, vyvolané růstem cen energií, jíž kralovali „dezoláti“, vlastní akcí. Avšak v říjnu téhož roku na ni skoro nikdo nepřišel. Zmíněná blamáž rovněž pohřbila jeho prezidentské ambice. Sice kandidoval, ale z katastrofální porážky na poslední chvíli vycouval odstoupením ve prospěch Danuše Nerudové. Nicméně i jako šéf odborů od té doby připomíná chromou kachnu.
Vít Rakušan se nyní popere o hlasy hlavně se Zdeňkem Hřibem, jenž si určitě nenechá vzít – do každých voleb nesmírně výhodnou – startovací pozici opozičníka. Třeba dá i těch patnáct procent, ale na premiérství mu to asi nepostačí. O jeho politické budoucnosti tak rozhodne především schopnost vést si dobře neboli hodně pragmaticky v povolebních jednáních, leč v situaci patrně mnohem méně příjemné než před čtyřmi lety.
