Můžeme tuhle epizodu považovat za bouři v octové lahvi Twitteru, ale berme to spíš jako dobrý signál, že někteří členové nové vlády myslí své sliby vážně. Co je divné na tom, když politička, která chce spolu s novou garniturou uklidnit rozhádanou společnost, zablokuje nenávistníky na svém účtu?
Ano, není to zvykem, protože politici se většinou populisticky svým bublinám příznivců vlichocují a používají sociální sítě jen jako nástroj marketingu. A nyní z tohoto zvyku uživatelé sítě vyvozují, že jejich „názor“ je důležitější než názory zbytku světa, a proto politik „musí“ jejich kritiku vyslechnout.
Obojí není pravda, pár stovek znaků na vyjádření jakékoli složitější myšlenky nestačí, a tak se na sociálních sítích šíří většinou jen souhlasné či nesouhlasné výkřiky, zhusta provázené nenávistí a urážkami. Nikdo, ani politik, není povinen se tohoto provozu účastnit, je to, jako byste chtěli, aby se někdo zcela vážně řídil poučkami ze zdí veřejných záchodků. Většina „názorů“ na sociálních sítích nemá větší hodnotu, téměř stejně „přínosné“ jsou žel i diskuse na internetu, čest výjimkám.
Pokud příští vláda nechce být populistická, neměla by naslouchat hlasům nenávisti, neměla by jim přikládat význam a tím by měla kultivovat politický provoz. Premiér Fiala se v tomto ohledu chová příkladně. Neuráží, nenálepkuje. Dospělému jedinci je zřejmé, proč by se premiér či kandidát na ministra měl chovat k hlavě státu na úrovni, tedy slušně, bez ohledu na to, zda jej kritizuje, či obdivuje. Tupá nenávist není politický program. Ústavní činitelé spolu mají komunikovat, ne si nadávat podle not umanuté hrstky.
