Není pochyb o tom, že herec Dennis Quaid věrně napodobil Reaganův vzhled, gesta, a dokonce i jeho hlas a dikci. Mezi nejpropracovanější scény patří jeho projev před Braniborskou branou v Západním Berlíně, který se odehrál 12. června 1987.
Dnes často opakovaný moment, který zazněl i ve filmu, je součástí triumfalistického narativu o Reaganově prezidentství. Ve skutečnosti však věta „Pane Gorbačove, zbořte tuto zeď!“ neměla v dané době takový význam, jaký jim po skončení studené války přisuzovali triumfalisté z řad Reaganových obdivovatelů a obdivovatelek.
Prezidentovi Reaganovi nelze upřít významnou roli v tom, jakým způsobem se Spojené státy postavily zahraničně politickým aspiracím Sovětského svazu či porušování lidských práv v zemích východního bloku. Hlavní příčiny, které přispěly k pádu Berlínské zdi, lze však spíše hledat ve vnitřní politice Kremlu a východní Evropy než ve Washingtonu. Churavějící ekonomika a zpustlý politický systém trpěly vnitřními slabostmi a rozvratem již delší dobu a nové závody ve zbrojení problémy sovětské ekonomiky pouze prohloubily.
Americký vliv na rozpad sovětského impéria a samotného Sovětského svazu byl méně významný, než vykreslují američtí triumfalisté a o konci studené války mluvili jako o hotové věci prezident George Bush s generálním tajemníkem Gorbačovem již dva roky předtím, než se Sovětský svaz skutečně rozpadl. Co tedy stálo za slavným berlínským projevem a jaký byl jeho dosah?
Působivé vystoupení v Západním Berlíně
V listopadu 1986 v americkém tisku vyšla najevo tajná dohoda s Íránem, ve které se Američané zavázali dodávat mu raketové zbraně, aby tím přiměly režim ajatolláha Chomejního k propuštění amerických rukojmích, které v Libanonu již několik měsíců zadržovaly složky spojené s Íránem. Výnosy z prodeje zbraní, které byly podle amerických zákonů o vývozu nelegální, byly použity na podporu odpůrců prosovětského režimu v Nikaragui. Aféra se stala známou jako Irangate a v následujících měsících masivně podkopala Reaganovo prezidentství do té míry, že Kongres dokonce uvažoval o Reaganově impeachmentu.
Strhněte tu zeď! Pád berlínské zdi a celého východního bloku v roce 1989 působily jako nečekaný zázrak |
Dodnes není jasné, do jaké míry byl o obchodě s Íránci prezident informován. Pravdou však je, že Reagan byl prezidentem, který se v mnoha věcech nezajímal o detaily a nechával lidi ve svém kabinetu jednat autonomně. Po propuknutí aféry však vina padala na prezidentovu hlavu, proto Bílý dům potřeboval odvést pozornost tam, kde Reaganova hvězda zářila nejvíce – k protisovětské politice.
Reaganova cesta do Evropy na summit G8 v Benátkách na začátku června měla být využita jako příležitost uspořádat působivé prezidentovo vystoupení v Západním Berlíně v rámci oslav 750. výročí založení Berlína a připomenout tak slavný Kennedyho projev z roku 1963.
Reaganovi blízcí důvěrníci, například ministr zahraničí George Shultz, zdůrazňovali, že jakmile si Reagan osvojil znění „filmového“ scénáře, stal se pro něj tento text pravdou a skutečností, ať už byla fakta správná, nebo ne. Tak tomu bylo i v případě konceptu tzv. hvězdných válek nebo Berlínské zdi, s jejíž existencí se Reagan odmítal smířit od počátku své kariéry, a tak musela pryč.
Apel na Gorbačova si žil vlastním životem
Během Reaganovy návštěvy Američané doufali v přihlížení asi 40 000 diváků, ale přišla jich jen necelá polovina. Část z nich přitom tvořili příslušníci amerického vojenského a civilního personálu s rodinami, kteří žili v Západním Berlíně. Mnozí západní Němci byli vůči americkému prezidentovi nedůvěřiví, již během jeho předchozí návštěvy se v ulicích objevovaly transparenty „Back to Hollywood“ či „Get out, cowboy“.
Vizuálně byl projev připraven působivě – s tribunou těsně u hranice s východním Berlínem a Braniborskou branou hned za ní. Prezidentův projev trval přes 26 minut. Kromě reakce na Reaganův přímý apel na Gorbačova byl potlesk spíše umírněný.
Sám Reaganův životopisec Richard Reeves napsal, že projev nebyl „nijak zvlášť důležitý“ a deník New York Times o něm informoval až na třetí straně. Gorbačov po letech na jedné americké univerzitě řekl, že on a jeho tým v Moskvě nebyli Reaganovým projevem nikterak unešení: „Nedivte se, ale opravdu jsme nebyli ohromeni. Věděli jsme, že původní profesí pana Reagana je herectví.“
Přestože oněch 26 minut Reaganova projevu již zavál prach, krátké zvolání „Pane Gorbačove, zbořte tuto zeď!“ si začalo žít vlastním životem. Působilo jako silné poselství nikoli pro diváky před tribunou, nýbrž pro ty, kteří poslouchali na druhé straně. Pro východní Berlíňany znamenalo naději, že zeď snad brzy bude minulostí. A když skutečně o dva a půl roku zmizela, stalo se poselství pro Reaganovy triumfalisty důkazem o jeho vizionářském prezidentství.
