Hojné kampaně státu jsou prý trendem přicházejícím ze zahraničí, který nelze ignorovat, český stát je tedy dnes mezi deseti největšími zadavateli reklamy. Jenže většina státem zadávaných kampaní je nejen zbytečná, ale i škodlivá. Jak je možné, že ministerstvo zemědělství propaguje sladkovodní ryby z domácích vod za 150 milionů?
To bychom si bez téhle reklamy nekoupili kapra? Anebo snad někdo z ministerstva „vymyslel“, že po indoktrinaci zapomenou lidé na tresky či tuňáky? Kdy bude kampaň za desítky milionů propagující křížaly z tuzemského ovoce? Stát se podobnými aktivitami vmanévrovává do role, kterou antiklerikálové připisují církvi ve středověku – chce ovládnout naši mysl. Záběr státu je daleko širší než kterékoli privátní firmy, sahá od školství či zdravotnictví až po volný čas každého z nás.
To je nebezpečné z několika důvodů. Za prvé, převládající „nálady“ nejen mezi odborníky například na výživu či životní styl jsou poněkud krátkodeché. Jistě si někteří vzpomenou, jak nás experti přesvědčovali o nebezpečnosti konzumace vajec kvůli cholesterolu a jak po letech tento názor revidovali. Jenže tahle „chyba“ se opakuje velmi často. Úkolem státu není určovat, co a jak máme jíst a pít či jak trávit volný čas. To je manipulace, na kterou si stát neplatíme.
Za druhé, nemusí a většinou také nejsou vládní zadavatelé nezištní a nevinní. Často mají kamarády v reklamních agenturách, grafických studiích či PR agenturách. No a tihle kamarádi si chtějí slušně vydělat. Proto vidíme inzeráty chválící vládu za to, že dělá to, za co je placena. Je to, jako byste po svém šéfovi vyžadovali prémie za to, že chodíte do práce a naplňujete svůj úvazek. Stane-li se podobné chování vládních garnitur normou, pak se dočkáme i reklamy na nevyhnutelné, třeba na smrt.
To bychom si bez téhle reklamy nekoupili kapra? Anebo snad někdo z ministerstva „vymyslel“, že po indoktrinaci zapomenou lidé na tresky či tuňáky? Kdy bude kampaň za desítky milionů propagující křížaly z tuzemského ovoce? Stát se podobnými aktivitami vmanévrovává do role, kterou antiklerikálové připisují církvi ve středověku – chce ovládnout naši mysl. Záběr státu je daleko širší než kterékoli privátní firmy, sahá od školství či zdravotnictví až po volný čas každého z nás.
To je nebezpečné z několika důvodů. Za prvé, převládající „nálady“ nejen mezi odborníky například na výživu či životní styl jsou poněkud krátkodeché. Jistě si někteří vzpomenou, jak nás experti přesvědčovali o nebezpečnosti konzumace vajec kvůli cholesterolu a jak po letech tento názor revidovali. Jenže tahle „chyba“ se opakuje velmi často. Úkolem státu není určovat, co a jak máme jíst a pít či jak trávit volný čas. To je manipulace, na kterou si stát neplatíme.
Za druhé, nemusí a většinou také nejsou vládní zadavatelé nezištní a nevinní. Často mají kamarády v reklamních agenturách, grafických studiích či PR agenturách. No a tihle kamarádi si chtějí slušně vydělat. Proto vidíme inzeráty chválící vládu za to, že dělá to, za co je placena. Je to, jako byste po svém šéfovi vyžadovali prémie za to, že chodíte do práce a naplňujete svůj úvazek. Stane-li se podobné chování vládních garnitur normou, pak se dočkáme i reklamy na nevyhnutelné, třeba na smrt.