Češi sice ještě neopevňují svou východní hranici a Slováci západní, ale vylepšení vzájemných kontaktů na tradičně nadstandardní úroveň je už zřejmě nemožné před výměnou politické reprezentace minimálně na jedné straně hranice.
Slovenský premiér Robert Fico se aktuálně ohradil proti „zasahování české politické scény a mediální scény do vnitropolitických záležitostí Slovenské republiky“. A tím, že to spojil s aktivitami slovenské opozice, kterou podezřívá ze snahy o státní převrat, nepřímo i českou stranu obvinil z podílu na přípravě takového převratu.
Kde je pravda? Je na vině postupující Ficův stihomam, anebo Česko skutečně vůči Slovensku překračuje hranice slušného sousedství? Realita je pravděpodobně někde uprostřed.
Pozor, vzteklý Fico! Slovenský premiér evidentně ztrácí nervy a ocitl se v kleštích vlastní politiky |
Fico tlačí přespříliš na pilu a propadá nervozitě, která je ne snad omluvitelná, ale do jisté míry pochopitelná. V parlamentu se mu hroutí vládní většina, náměstí plní protesty vedené opozicí, po celé Evropě sklízí kritiku za příliš vstřícný vztah k Vladimiru Putinovi a stále nemá vyřešen problém s prázdným plynovodem z Ukrajiny.
Připočtěte k tomu, že před půl rokem o vlásek unikl smrti při atentátu, což člověku na vyrovnanosti nepřidá, nebo že před sedmi lety nedobrovolně končil v roli premiéra při hysterii, jíž slovenská ulice podlehla po vraždě novináře Jána Kuciaka.
Ani to všechno by ale u tak ostříleného politika, jakým je čtyřnásobný premiér Fico, nemělo být alibi pro paranoiu, zejména pro výpady proti tomu, co píší a vysílají média v sousední zemi, jakkoli si o nich může myslet to nejhorší.
Ty ty ty, bratříčku!
I v případě politické reprezentace sousedního státu by zkušený politik měl zůstat nad věcí. Ale na rozdíl od médií, většinou soukromých nebo minimálně formálně nezávislých na vládnoucí moci, tu přece jenom platí jiná pravidla.
Politiky si občané volí nikoli proto, aby vyvolávali mezinárodní konflikty, ale aby zlepšovali pozici své země ve světě, na čemž dobré sousedské vztahy mají lví podíl. I proto diplomacie každého slušného státu výrazně favorizuje dva typy vztahů – s velmocemi a se sousedy, vše ostatní je v důležitosti až daleko za tím.
A v tomto ohledu nutno uznat, že za to, v jakém stavu jsou dnes vztahy Česka a Slovenska, má máslo na hlavě mnohem více česká strana, když ignorovala diplomatické poučky a zvyklosti a bezhlavě se pustila do verbální války se sousedem.
Varování před volbou a žádné gratulace
Vzpomeňme jen, jak prezident Pavel už před slovenskými volbami na podzim 2023 skandálně varoval před volbou Fica. Nebo jak oproti všem zvyklostem nikdo z českých ústavních činitelů neblahopřál Ficovi k suverénnímu vítězství.
Fico ztratil kontakt s realitou, řekl lídr slovenské opozice o údajném puči |
Nebo jak premiér Fiala do té doby běžné mezivládní konzultace nikoli potichu utlumoval, ale provokativně vyhlašoval, že o ně Česko s takovou slovenskou vládou už nemá zájem. A v podobném duchu se od té doby nese většina komentářů ke krokům demokraticky zvolené slovenské reprezentace.
Je z toho cítit směsice obecně moralistního kurzu diplomacie Fialovy vlády, povýšenosti bývalého „staršího bratra“, na niž jsou Slováci tak citliví, neschopnosti uznat, že sousední stát může mít jiné priority a jiné názory, ale asi i směsice obyčejné hlouposti, arogance a absence vychování.
