Fotografie a videa slavnostně nasvětlených čínských měst se střídají se snímky stíhaček šesté generace a záběry bojových robotických psů, to vše je proloženo nepostradatelným nejvyšším mostem na světě.
Skoro to vypadá, jako kdyby se Čína snažila sama sobě dodat si sebevědomí a zastrašit zbytek světa, především USA. Čímž se dostáváme k jednomu z vůdčích ekonomických témat roku 2025: k celním a obchodním válkám mezi Čínou a Západem. Nejprve si řekněme něco o cestě, která vedla k současnému postavení Číny.
Na počátku byla obrovská chudoba způsobená katastrofálními politikami šíleného vůdce Mao Ce Tunga. V první polovině 70. let byla komunistická Čína natolik chudá, že měla problém i se zaplacením letenek pro cestu svých představitelů do sídla OSN v New Yorku. Když však již stanuli na půdě Západu, čínští komunisté s nemalým údivem shledali, že moderní kapitalismus se dost liší od reálií popisovaných v románech Charlese Dickense a Victora Huga. Ani Marxovy teze o zákonitém chudnutí dělnické třídy se nenaplnily.
Stává se z Ameriky „darebácká supervelmoc“? Čína ani Rusko jí prý stačit nebudou |
Koncem 70. let bylo proto v Pekingu přijato rozhodnutí použít některé kapitalistické principy pro dosažení vyššího stupně ekonomického rozvoje, ovšem výhradně pod vedením Komunistické strany Číny. A protože domácí populace byla tehdy chudá, pozornost se soustředila na exportní odvětví.
Uplynulo několik desetiletí. Kapitalistické metody fungovaly: z Číny se stala exportní velmoc a skutečně se podařilo zvýšit životní úroveň obyvatelstva. Je zde ale několik háčků.
Za prvé, závislost na exportu do jisté míry oslabuje sílu Pekingu. Kdyby Čína byla vystavena mezinárodním sankcím (dejme tomu v odvetě za invazi na Tchaj-wan), bylo by to pro její ekonomiku velmi zlé. Vývozy představují pětinu čínského HDP; pro srovnání, pouze 11 procent amerického HDP. Kdyby skutečně vypukla ostrá obchodní válka „Západ kontra Čína“, utrpěly by obě strany, ale Čína více.
Za druhé, Čína prochází těžkou krizí stavebního průmyslu a sektoru nemovitostí. Čínská spotřeba cementu poklesla z úrovně 2,4 miliardy tun v roce 2020 na 1,8 miliardy tun v roce 2024: tedy o čtvrtinu. Během roku 2025 pokles pokračoval o zhruba 4-5 procent meziročně. Mezitím v Číně zkrachovala většina velkých developerských firem. Tato krize je mnohem méně probíraná než americká hypoteční krize z roku 2007, protože čínské finanční trhy jsou oddělené od globálního dění.
Za třetí, čínská ekonomika je extrémně závislá na tvorbě úvěrů. Čína potřebuje vytvořit bankovní úvěry v hodnotě 2,72 jüanu, aby vygenerovala jeden jüan hrubého domácího produktu. Naproti tomu USA potřebují pouze 0,27 dolaru bankovních úvěrů, aby vygenerovaly jeden dolar HDP. (Obě čísla vycházejí z období 2019 až 2024.)
A nyní konečně k jednání Xi – Trump. Mezi hlavní dohodnuté kroky patří, že USA sníží určité tarify na čínské zboží. Čína se naopak zavázala k omezení exportních kontrol na klíčové suroviny (např. vzácné zeminy). Čína má opětovně otevřít trh pro americké zemědělské produkty, např. americkou sóju. A naproti tomu USA odložily hrozbu nových 100% tarifů na čínské importy, kterou Trump dříve avizoval.
Čína znovu předstihla USA a stala se hlavním obchodním partnerem Německa |
Obecně řečeno, dohoda funguje jako jakási přestávka eskalace; obě strany se shodly na režimu, který oddaluje dramatické kroky včetně skutečné obchodní války. Dohoda je pozitivním signálem: trhy reagovaly vstřícně, riziko náhlého „obchodního kolapsu“ bylo zmírněno. Nicméně nejde o konečné ani komplexní urovnání.
Ale kde je vlastně přesně problém? Čína po desítky budovala svoji závislost na exportu. To umožnilo růst čínské životní úrovně výměnou za provázanost se zbytkem světa. Byla by na tom Čína snad lépe, kdyby po vzoru Severní Koreje budovala nezávislý, ale chudý stát? Z hlediska běžného Číňana určitě nikoli.
Touží čínský prezident po vojenském dobrodružství?
Existuje pouze jediný člověk, který by na posílení nezávislosti Číny na světě vydělal. Tím člověkem je Xi Jin Ping. Čínský prezident, pokud by se nemusel ohlížet na mezinárodní dění a spleť ekonomických vazeb, by se možná rád pustil do nějakého vojenského dobrodružství, podobně jako jeho ruský kolega.
Podle některých názorů je Xi Jin Ping ve svém nitru skutečný maoista přesvědčený o konečném vítězství komunistické revoluce. Tržní hospodářství je pouhým prostředkem, jak posílit stát, podobně jako kdysi Nová ekonomická politika byla pro Lenina jen dočasným východiskem z nouze. V tomto kontextu působí čínská propagační ofenzíva na sociálních sítích poněkud znepokojivě.
Klíčová otázka zní: bude Čína pokračovat v mírumilovné ekonomické expanzi, anebo v jistém momentě zvítězí Xi Jin Pingova zvědavost, jak si stíhačky šesté generace a robotičtí psi povedou ve skutečné válce?
