Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Názory

ROD: Chorvatsko si dává ekonomický mat

Čerpací stanice MOL foto: Shutterstock

Praha - Ačkoliv se Chorvatsko stává v letních měsících druhým domovem milionů Čechů, jen málo z nás věnuje politickému a ekonomickému dění v této zemi u Jaderského moře zvýšenou pozornost. Přitom tam zrovna probíhá učebnicový příklad toho, jak tenká je hranice mezi kácením lesa (v podobě politického boje) a létání třísek (v podobě kriminalizace aktivit soukromých společností, které se do politického boje připletly).
  10:27

Jde o případ chorvatské energetické společnosti INA. Tu na základě dohody s vládou částečně privatizovala maďarská společnost MOL. Získala v ní 49,08 %. Tím se stala jejím největším podílníkem a ovládá ji. Stát v ní dál drží „jen“ 45 %, a to vrcholné představitele státu štve – opakovaně prohlašují, že tento krok byl chybný, a projevují iracionální zájem „vrátit INA státu“. Je to absurdní, protože společnosti INA se pod vedením MOL daří. Vstup MOL do INA zachránil chorvatskou společnost před bankrotem, ke kterému měla nakročeno, a nyní má výborné ekonomické výsledky.

Za vším hledej politiku

Politický kontext je o poznání složitější. Ivo Sanader, expředseda vlády, který byl u počátku privatizace INA a za jehož vlády se Chorvatsko stalo oficiálním žadatelem o vstup do Evropské unie, je ústřední postavou boje o politickou moc v zemi. Ta vyústila nejen v jeho konec v politice a po opětovném pokusu o návrat i ve vyloučení z jeho mateřské strany HDZ, ale také si vysloužil nálepku „persona non grata“, s níž je třeba definitivně zúčtovat.

Nástroj, který měl Sanaderovi zlomit vaz, se našel velmi rychle. Falešný populismus v podobě „prodal naše chorvatské národní stříbro cizí korporaci“ si získal své fanoušky. Sanader byl obviněn z přijetí úplatku 10 milionů eur, které mu měl nabídnout generální ředitel MOL Zsolt Hernádi, přičemž jediným důkazem tohoto tvrzení je údajné svědectví podnikatele Roberta Ježiće, na jehož účet ve Švýcarsku měla podle chorvatské prokuratury odejít polovina úplatku.

Justiční tažení proti údajnému korupčnímu jednání Sanadera a Hernádiho začalo v roce 2011, respektive 2013. Od té doby padlo několik zásadních rozhodnutí v neprospěch obžaloby.

A Ježić jako svědek byl několikrát usvědčen z toho, že si protiřečí. Že se úplatek nepodařilo nijak prokázat, nezávisle na sobě konstatovala maďarská justice i mezinárodní arbitrážní soud. V roce 2015 i chorvatský ústavní soud vrátil celý rozsudek v případu k soudu první instance, protože konstatoval řadu závažných procesních pochybení. Interpol opakovaně zrušil požadavek Chorvatska na mezinárodní zatykač na Hernádiho, protože se nepodařilo prokázat jeho vinu.

Tlak na odsouzení byl však obrovský, a tak nakonec chorvatský soud konstatoval, že oba obvinění jsou vinni. Expremiér Sanader dostal šest let odnětí svobody, manažer Hernádi dva roky. Oba se odvolali, a tak proces pokračuje.

Investoři prchají

Ostře sledovaný případ vyvolává na poli mezinárodního obchodu řadu otazníků, které vládu práva a nezávislost justice v Chorvatsku nestaví do nejlepšího světla. Zatímco v roce 2000 přisoudil respektovaný Fraser Institute ve svém Indexu ekonomické svobody položce „Nezávislost soudů v Chorvatsku“ známku 6,17 z 10, v roce 2017 to bylo jen skandálních 1,66. Ne nadarmo se země „pyšní“ klesajícím trendem přímých zahraničních investic, z čehož plynou problémy s nezaměstnaností nebo významná sezónnost hospodářství.

Budiž tento chorvatský příklad politického boje, který si bere jako rukojmí justiční systém v zemi, varováním. Když si politici vyřizují účty, nejvíce na to stejně doplatí běžní obyvatelé. Nálepka rozvinuté země, která je spolehlivým a čitelným partnerem v mezinárodním obchodě, se těžko získává, ale lehko ztrácí. To platí obzvlášť pro země postsovětského bloku.

Autor: