Jak tedy vypadá taková „problematika přirozených porodů“ v podání TV Nova?
Ženy, případně porodní asistentky, které se pro tento druh porodu rozhodnou, jsou líčeny tak trochu jako idealistické hazardérky se zdravím matky i dítěte.
Diváci tak dostávají jasný signál, jak vnímat rodičky, které se rozhodnou pro tzv. přirozený porod: jako trochu neurotické, trochu asociální ženské, které se křečovitě drží současného módního trendu - tzv. alternativních porodů. Sympaťáci z růžové zahrady pak jen napravují škody způsobené zabedněným přístupem těchto nezodpovědných rebelek.
Gynekologové se k tzv. přirozeným porodům stavějí negativně. Mají na to právo, jejich zkušenosti s nimi skutečně mohou být špatné. To, že veřejnou debatu o této problematice ovlivňují čirou propagandou prostřednictvím masově oblíbeného seriálu, je ale přinejmenším zvláštní. Vzkaz divákům -a hlavně divačkám - je jasný: „Jste těhotná? Nic neřešte, na nic se neptejte. Svěřte se do rukou lékařů, kteří se rozhodnou správně. Jinak skončíte jako ty bláznivé dámy z růžové zahrady.“
Takzvané přirozené porody nejsou řešením pro každého a nejsou jedinou správnou cestou. Ale je to cesta, pro kterou se jistá část žen rozhoduje. Proč je zesměšňovat a stereotypně je zobrazovat divákům bezmála jako novodobé čarodějnice, které by se nejraději vrátily zpátky na stromy, jedly kořínky a žily v souladu s přírodou? Je to stejně trapný stereotyp jako ztvárnění homosexuála coby zženštilé karikatury v růžovém, šišlající zdrobněliny. Ani lékařsky vedený porod není řešením pro každého. Spousta mladých žen se chce na porodu aktivněji podílet, chtějí mít pocit, že o něm spolurozhodují, nechtějí být jen další položkou v nekonečné řadě rodiček. Profesionální gynekologové a porodníci dělají, co mohou, ale všechny ženy během výjimečné etapy těhotenství a porodu zkrátka nemají stejné potřeby a pocity, a někdy hledají oporu jinde. Proč je děsit příhodami z růžové zahrady?
Major Zeman z ordinace
Mezi zastánci „oficiálních“ a „alternativních“ porodů zuří v Česku válka. Poznali jsme to s manželkou, když jsme se snažili zjistit co nejvíce informací před naším porodem. Obě strany na sebe skrytě i otevřeně útočí a podávají zmateným rodičům, kteří už tak mají plno obav o zdraví dítěte, ten nejhorší obraz o „nepříteli“. „V porodnici vás automaticky nastřihnou a hned vám dají epidurál!“ straší jedna strana. „Víte, kolik zmršených domácích porodů jsme tady v nemocnici museli řešit?“ kontruje druhá strana.
Naše zdravá dcera se nakonec narodila za pomoci dvou porodních asistentek doma. Kromě krásné zkušenosti z porodu jsme se obohatili i o jedno zajímavé zjištění: v Česku je vzhledem ke vzájemné antipatii velmi obtížné kombinovat podle potřeb rodičky „alternativní“ a „oficiální“ přístup.
Jedna strana pohrdá druhou a naopak. „Ať ale potom nevolají (ženy, které se rozhodnou rodit doma -pozn. aut.) toho doktora, ať se to snaží porodní bába vyřešit za každých okolností,“ říká v rozhovoru pro LN gynekolog Jaroslav Brabenec, který zápletky v růžové zahradě pomáhá vymýšlet. Proč proboha to pohrdání? Ta uražená póza? Copak ženy, které se cítí dobře ve společnosti porodních asistentek, nemají nárok na lékařskou péči? Nešlo by oba přístupy spojit podle individuálního přání rodičky?
Stereotypy z Ordinace v růžové zahradě zostřují rozpor mezi „oficiálním“ a „alternativním“ - lékaři prostřednictvím scenáristů diktují ženám svůj pohled na věc. To už není ani skrytá propaganda, je to myšlenkový product placement nejhrubšího zrna. Růžová zahrada karikuje jí nepohodlný přístup k životu stejně toporně jako komunistické agitky typu majora Zemana.
Majitelé jediné pravdy
Ani omylem bych se nesnažil propagovat „alternativní“ porody coby univerzální řešení pro všechny matky. Chybí mi na to odbornost a domnívám se, že každá dospělá žena se rozhodne podle svého nejlepšího přesvědčení. Pokud ale budou rodičky prostřednictvím oblíbeného seriálu systematicky masírovány nutností „jediného správného přístupu“, tak je následný strach a obavy mohou dostat do situace, v níž se nebudou cítit příjemně. Větší vzájemný respekt obou znesvářených stran by ulehčil život těm, o jejichž pohodlí a zdraví jde především - matkám a jejich dětem. S totalitním přístupem, který divákům diktuje Ordinace v růžové zahradě, to ale půjde jen velmi těžko.
