Šéfka krajně pravicové Národní fronty šla do debaty v roli outsidera druhého kola, a zvolila proto metodu frontálního útoku. Macrona tvrdě napadala už od začátku a označila ho za kandidáta „divoké globalizace, uberizace a války proti všem“. Nechyběly ale ani osobní útoky typu „máte tajné konto v offshorovém ráji“. Vůdce hnutí En Marche! (Vpřed) se zpočátku zdál být zaskočen, postupně se ale dostal do obvyklé formy a Le Penové útoky vracel: „Lžete a říkáte hlouposti, nenabízíte ale vůbec nic,“ vmetl své sokyni.
Zatímco Le Penová často hleděla do připravených papírů, Macron mluvil spatra. Debata se ale často zvrhávala v neřízené, navzájem se přebíjející monology, které moderátoři dokázali utnout až po chvíli. Macron zvítězil především v tom, že neudělal chybu a nenechal se Le Penovou vyprovokovat k přílišné agresivitě.
Ve chvílích, kdy Le Penová vysvětlovala svoji vizi dvou paralelních měn – tedy eura a opětovně zavedeného franku – nepůsobila vůbec jistě, a to dokonce ani s pomocí napsaných poznámek. S čísly pak operovala stejně jako během své kampaně – například francouzský příspěvek do unijního rozpočtu rovnou zdvojnásobila.
Střet dvou vizí světa, které se prakticky v ničem neshodují, měl zapůsobit především na nerozhodnuté voliče, kteří v prvním kole hlasovali pro konzervativce Fillona nebo představitele krajní levice Mélenchona. Chtějí-li tito lidé chaos z volební kampaně přenést i do Elysejského paláce, budou volit Le Penovou. Rozum ale velí jasně – příštím prezidentem se musí stát Emmanuel Macron.
