Není překvapením, že smrt Romana Starovojta vyvolala poměrně velký neklid mezi ruskými elitami. Nešlo totiž jen o řadového politika, ale o ministra dopravy, což je v současném Rusku naprosto zásadní resort. Na dopravě směrem na východ a z východu stojí vojenské dodávky, ale i civilní ekonomika.
Železnice je prakticky jedinou hranicí mezi kolapsem a přežitím pro ruský uhelný průmysl. Všechno toto měl na starosti ministr dopravy. A o to víc zprávy o jeho odvolání a následné sebevraždě vzbuzovaly různé spekulace, co za nimi mohlo stát.
Nelze si pochopitelně nevšimnout ani toho, že Starovojt nebyl ani zdaleka první, kdo z ruských elit zemřel, a to podle oficiálních zpráv vlastní rukou. Pády z okna, otravy či nehody při čištění zbraně se staly poměrně obvyklým koloritem, kterému se začalo přezdívat „syndrom záhadného ruského úmrtí“.
Dokonce na ně neupozorňovaly jen tradičně opoziční kanály, ale i naprosto loajální Lenta.ru. A svoji stránku mají dokonce i na Wikipedii. Nicméně až doposud se jednalo o představitele byznysu, vysoké manažery hlavně energetických firem, jako je Gazprom, Novatek či Lukoil, ale také sociální sítě VK.
Ve všech 27 případech za poslední tři roky šlo o úspěšné lidi, takže spekulace na téma důvodů jejich činů se nabízely. Že je Starovojt do skupiny managerů zahrnován, není až zase takovým překvapením, protože v Rusku je pozice ministra opravdu spíše manažerská než politická. Politická rozhodnutí se přijímají v prezidentské kanceláři, ministři jsou pak za jejich plnění zodpovědní.
Ruského ministra našli mrtvého. Pár hodin předtím ho Putin odvolal |
V rámci Putinova režimu je tak nějak pravidlem, že úředník či politik sice dostává plat, ale především je schopen generovat příjmy ze své pozice. Luxusní život včetně mladé milenky, stejně jako vily či děti na studiích na Západě, jsou pak téměř povinností. A nikdo se příliš neptá, odkud peníze na tyto radovánky pocházejí, i když jejich cena dalece převyšuje veškeré příjmy dotyčné(ho) za celou jeho či její kariéru.
A týká se to i státních firem. Názorným příkladem toho byl případ šéfa ruské státní ropné společnosti Rosněfť Igora Sečina, o jehož rezidenci psaly v roce 2016 noviny Vedomosti. Sečin si na takovou vilu nikdy vydělat nemohl, nicméně u ruských soudů se domohl stažení článku z archivu listu. Korupce a zpronevěry jsou naprostým pravidlem, naopak nebýt „namočen“ znamená problém pro další postup.
Alespoň v tomto ohledu se zdá případ Romana Starovojta o něco jasnější. Byl totiž zodpovědný za výstavbu opevnění v Kurské oblasti, tzv. dračích zubů. Ačkoli reportoval o úspěšném postupu prací, opevnění naprosto selhala během loňské ukrajinské invaze právě do této oblasti.
A ukrajinský útok, který Rusové nedokázali na hranicích zastavit a bez pomoci KLDR vytlačit zpět, byl dokonalou ostudou Putinova režimu. Starovojt mohl jen těžko odmítat svoji vinu, ostatně některé žaloby proti stavebním firmám, které objekty stavěly, ukazovaly na to, že jen stěží se mohla zpronevěra prostředků odehrávat bez jeho vědomí a souhlasu.
Používání málo kvalitního betonu, vykazování staveb jen na papíře byly až příliš zjevné. Že tím vzbudil hněv Kremlu, je více než pochopitelné. Nejspíš by ho čekal exemplární trest s propadnutím veškerého majetku.
V nesprávnou dobu na nesprávném místě. Bylo otázkou času, kdy si pro ministra Starovojta přijdou |
Jenže i když se jeví Starovojtův případ výjimkou, není ani překvapením, že jej část elit vnímá v kontextu ostatních nehod (či „nehod“). Další možné vysvětlení sahá mnohem dále. Putinův režim je totiž založený na schopnosti vnímat signály, které Kreml vysílá, uhodnout, co si vůdce přeje.
Obavy tak panují z toho, že Kreml zahájil jakési tažení proti zpronevěrám a korupci v ruské věrchušce. A vzhledem k tomu, že není nikdo čistý, nikdo si nemůže být jistý tím, že to nebude právě on, komu se stane nehoda.
Dokud potkávaly jen představitele byznysu, dal se chápat určitý vzorec. Jenže Starovojtem se to dostalo na novou úroveň. A nyní je otázkou, zda selhání u Kursku bylo důvodem Starovojtovy smrti, nebo mu byla dána za vinu sama zpronevěra.
Do toho se navíc přidávají i případy obvinění vůči vysoce postaveným představitelům ministerstva obrany v čele s náměstkem ministra Timurem Ivanovem. Ruské armádě se na bojišti nedaří tak, jak by si Kreml určitě představoval, korupce se nabízí jako logický viník. A i když jde hlavně o korupci v armádě, smrti ruských topmanažerů by mohly ukazovat na to, že nemusí jít jen o armádu. A Starovojtova smrt pak na to, že si nemůže být jistý nikdo.
Jde o konspirační teorie?
Případ ruského ministra dopravy je nejspíše opravdu „jen“ případem osobního selhání, které mělo pro Rusko obrovské následky a které jeho viník neunesl. Nicméně ani to v současné atmosféře panující v ruských elitách neznamená, že se okamžitě neobjevily spekulace, co za ním doopravdy stojí.
A není překvapením, že se vyrojily „zaručené“ zprávy o tom, že je vše výsledkem boje mezi elitami či že byl Starovojt ve skutečnosti zavražděn. Nicméně s těmi informacemi, které máme v současné době k dispozici, se jako nejpravděpodobnější jeví opravdu varianta, že se do skupiny ostatních sebevražd přidal spíše náhodou.
