Válka v Íránu zasáhla nejcitlivější tepnu světové energetiky. Hormuzským průlivem ještě v první polovině roku 2025 protékalo kolem 20,9 milionu barelů ropy denně, tedy zhruba pětina světové spotřeby ropných kapalin, a spolu s nimi významná část světového LNG.
Mezinárodní agentura pro energii mluví mimořádně tvrdě. Podle jejího šéfa Fatiha Birola jde o největší energetickou krizi v historii — větší než šoky let 1973, 1979 a 2022 dohromady. Už v březnu IEA sáhla k rekordnímu uvolnění 400 milionů barelů ze strategických rezerv. To samo o sobě mluví za hodně: takové rezervy se neuvolňují kvůli běžné cenové volatilitě, ale kvůli obavě z fyzického napětí na trhu. Dubnová zpráva dodává, že válka zcela změnila letošní výhled. Očekávaný přebytek se rozplynul a spotřeba už trpí nedostatkem a vyššími cenami – především u LPG a leteckých paliv.
Ropa není palivo
Je třeba pochopit jednu technickou, ale zásadní věc: svět může mít ropu, a přesto mít problém s benzinem, naftou a kerosinem. Klíč je v rafinerském řetězci. Reuters popisuje, jak se kvůli výpadkům dodávek z Blízkého východu rozběhl boj o ropu vhodnou pro výrobu nízkosirných paliv a jak rafinerie stále více upřednostňují střední destiláty – diesel a letecké palivo – před ostatními produkty. Nejde jen o cenu suroviny, ale o nedostatek správných vstupů a volné zpracovatelské kapacity. I když se někde objeví náhradní ropa, nemusí z nich rychle vzniknout to palivo, kterého je třeba nejvíc.
Ropné šoky nejsou tím, čím bývaly. Ceny ropy ještě inflaci nedělají |
Druhý úder přichází z jiné části světa. Ukrajinské útoky na ruské rafinerie, sklady a exportní terminály už nejsou epizodou, ale opakovaným zásahem do systému, který zásobuje nejen Rusko, ale nepřímo i část širšího trhu. Reuters v dubnu psal, že některé útoky vyřadily významné části ruské rafinerské kapacity a v jednu chvíli bylo mimo provoz kolem 20 procent exportní kapacity ropy – koncem března to bylo až 40 procent. Zasaženy byly rafinerie, přístavy Ust-Luga a Primorsk i zařízení v Samaře a Volgogradu.
Když se dva šoky potkají
Právě souběh obou šoků je mimořádně nebezpečný. Blízkovýchodní válka komplikuje přístup k obrovským objemům ropy a plynu z Perského zálivu; ukrajinské útoky oslabují ruské zpracování a logistiku. Výsledkem nemusí být jen dražší energie, ale rovnou nedostatek nafty pro dopravu a zemědělství, kerosinu pro letectví a v některých regionech i benzinu pro běžné spotřebitele. Takové napětí se v cenových statistikách projeví vždycky později než na fyzickém trhu.
Nejzranitelnější je Asie. Americké exporty ropy a rafinovaných produktů sice v dubnu a květnu 2026 vystoupaly na rekordní hodnoty, ale výpadek blízkovýchodních toků do Asie nenahradí. Rostoucí americká čísla vlastně ukazují rozsah problému: pomáhají, ale nedokážou plně kompenzovat ztrátu dodávek, které před válkou běžně proudily přes Hormuz. Západní trhy se mohou nějaký čas opírat o strategické rezervy, vyšší produkci USA nebo přesměrování tankerů. Svět jako celek ale naráží na limity náhradních tras, volných tankerů i volné rafinerské kapacity.
Konflikt o suroviny: Rusko a Ukrajina vedou válku v týlu. Kyjevu dochází nafta pro armádu |
Z evropského pohledu je nejcitlivější nafta a letecké palivo. Evropská ekonomika stále stojí na dopravě, logistice a průmyslu svázaném s dieselovým řetězcem. A kerosin je první produkt, na kterém se geopolitický otřes projeví v cenách letenek a rušení linek. IEA už v dubnu popisovala prudký propad spotřeby leteckého paliva v některých regionech. Tam, kde se spotřeba „snižuje sama“, to obvykle znamená, že systém přestává fungovat normálně.
Když cena přestane být hlavní zpráva
Politicky je důležité ještě jedno poučení. Veřejnost si energetickou krizi představuje jako cenový problém: barel zdraží, čerpací stanice zdraží, a tím to končí. Dějiny ale ukazují, že horší je okamžik, kdy cena přestává být hlavním mechanismem a do hry vstupují fyzické nedostatky, prioritizace odběratelů, exportní omezení a panické nákupy.
Podívejme se na Británii v září 2000. Skupina řidičů kamionů a farmářů tehdy protestovala proti vysokým spotřebním daním z paliva a zablokovala několik rafinerií a distribučních dep. Během několika dní bylo 90 procent britských čerpacích stanic na suchu. Supermarkety začaly omezovat prodej potravin, zdravotnictví vyhlásilo pohotovostní režim, vláda Tonyho Blaira připravovala nasazení armády k ochraně distribuce. Cena ropy se přitom na světových trzích prakticky nehnula – šlo čistě o výpadek fyzické logistiky a psychologii paniky.
Příliš křehké příměří. Cena plynu pro evropský trh opět roste |
Britský příklad ukazuje, že stačí několik dní přerušeného toku paliva a vyspělá ekonomika se ocitne na hraně krize. Když do toho vstoupí válka, sankce nebo cílené údery na rafinerie, je pásmo mezi normálem a nedostatkem ještě užší. Trh se pak stává méně globálním a více závislým na politickém rozhodnutí států, kdo dostane palivo dřív.
Bylo by mylné považovat současný šok za další ropnou epizodu, která se vyřeší sama po prvním příměří. Je nebezpečný právě tím, že zasahuje naráz těžbu, přepravu, rafinerie i distribuci. Svět nemusí narazit jen na drahou ropu. Může narazit na prostý nedostatek paliv.
