Ondřej Horák ve svém jinak dobrém článku uvádí, že s G. Grassem „byl na konci války v americkém zajetí člen Hitlerjugend a protitankové jednotky wehrmachtu Joseph Ratzigner - tedy papež Benedikt XVI.“. Toto tvrzení je mírně řečeno nepřesné.
Ratzigner roku 1939 vstoupil do chlapeckého semináře v Traunsteinu, odkud byl přihlášen do povinné Hitlerjugend. Po jeho opuštění však už na její schůzky nikdy nešel. V roce 1944 musel opravdu kopat protitankové zátarasy, avšak ne jako voják, ale jako příslušník pracovní služby. U pracovní služby byl důstojníkem SS nucen k podání „dobrovolné“ přihlášky k Waffen-SS. Odmítl s poukazem na to, že se chce stát katolickým knězem, což už vzhledem k nenávisti nacistů vůči církvi vyžadovalo velkou odvahu. Později byl povolán k pěchotě, ale poslání na frontu unikl a ke konci války se rozhodl uprchnout domů, při čemž jen taktak unikl zastřelení za dezerci.
Rozdíl oproti Grassovi, který vstoupil do Hitlerjugend z mladického nadšení pro nacismus a k Waffen-SS byl povolán jako skutečný dobrovolník, je víc než zřejmý. Byl dán tím, že katolík Ratzinger byl vůči nacistické ideologii zcela imunní.
