Odhlédněme od těch, kdo jsou pokrytci; děti nechtějí z důvodů sobeckých, leč racionalizují to... „etickými důvody“. Kdyby to mysleli vážně a byli konzistentní, spáchají sebevraždu. Mrtvola příliš oxidu uhličitého neprodukuje.
Odhlédněme i od těch, kdo děti mít nemohou, i od těch, kdo je nemají proto, že nepotkali pravého partnera. Věnujme se těm, kdo to myslí vážně, v dobré víře.
Lidská nadřazenost nad ostatními
Dítě je to nejhorší, co může někdo provést životnímu prostředí, tvrdí německá autorka |
Ochrana životního prostředí není jediný argument proti lidské existenci. Jiným je tvrzení, že lidský život je pln utrpení a nestojí za to žít. Zní takto:
V momentu, kdy je člověk zrozen – vlastně v momentu, když je zplozen –, je odsouzen k trestu smrti. Během života je nešťastný a trpí. Pak smrt. Je tedy morálně ospravedlnitelné plodit a rodit děti?
Čeká je v životě trápení a smrt. Pokud dítě nezplodím a neporodím, nejsem odpovědný za jeho utrpení a smrt; když však dalšího člověka na svět přivedu, jsem jako krutý vrah: vrhnu ho do světa, v němž bude trpět, a pak na něm bude přírodou vykonán trest smrti.
KOVÁŘOVÁ: Pozor na přání nemít děti. Upřednostňování planety každé ženě jednou bude připadat směšné |
Další argument proti lidské existenci se už životního prostředí týká. Tvrdí, že i kdyby v utilitárním kalkulu lidé jako celek za život zakusili více štěstí než utrpení (což není jisté), stejně to nestojí za to, protože člověk je masový vrah a predátor vůči všem živým tvorům ostatním. Není proto z utilitárního hlediska aplikovaného na všechny živočišné druhy lepší, abychom jako lidé vyhynuli? Planeta Země by bez nás byla celkem spokojená a ostatní živočichové šťastnější. Planeta bez lidí, jaká to radost a nádhera!
Tato úvaha má však jeden vnitřní defekt, kontradikci. Pokud je člověk pouze materiální bytostí, produktem evoluce, jen jedním z mnoha živočišných druhů, nijak nadřazeným těm ostatním (není kupříkladu stvořen k obrazu Božímu), co na tom, že se chová evolučně, tedy jako predátor, a vyvraždí živočišné druhy ostatní? Ano, to jsme my, lidé, nelítostní zabijáci, tak nás příroda a evoluce stvořily, my za to nemůžeme, že se tak chováme; a co vám je ostatně po tom a dává důvod myslet si, že je to špatně? Na to ochránci životního prostředí považující člověka jen za jeden z živočišných druhů odpověď nemají.
Ledaže by řekli, že člověk je něco víc než ostatní živočišné druhy, a proto má i větší odpovědnost. Že člověk je „živočich rozumový“, tedy od ostatních živočichů odlišný nejen kvantitativně, ale i kvalitativně. Má schopnost poznávat pravdu, dobro, krásu a podle nich jednat. Má svobodnou vůli. Proto i život plný utrpení stojí za to, máme-li vnímání pravdy, dobra, krásy. To nás odlišuje od zvířat.
Nechci rodit, abych zachránila svět. Desítky žen se zřekly budoucích dětí kvůli globálnímu oteplování |
Člověk je ostatním živočichům nadřazen, proto má za ně i za přírodu odpovědnost. Nikoli ji devastovat a ničit, nýbrž odpovědně spravovat. Ale jako takový je hodnotnější než ostatní živočichové; i ten nejubožejší člověk má větší vnitřní hodnotu než suma všech terénních ježků, myšek polních či sasanek mořských.
Proto je správné, aby děti byly plozeny, rodily se a lidský rod pokračoval. Rozhodnutí nemít děti z „etických důvodů“ je dekadentní doslovně: kdyby je sdíleli všichni, civilizace by upadala a zanikla. Je taky nesmírným projevem nevděku vůči civilizaci a dobrům, která nám skýtá, a zapšklou neochotou podílet se o ta dobra s generacemi příštími, zatím nenarozenými. A kdyby bylo po jejich, nikdy nenarozenými.
Ohavný světonázor
Vědecký článek líčí apokalypsu. Čtenáři upadají do depresí a navštěvují terapie |
Je i postojem antihumánním, protilidským. Totalitní ideologie v dějinách považovaly za nehodné žití lidi a děti některé, nikoli však všechny. Stoupenci antinatalismu, tedy odpůrci rození dětí, mohou být osobně hodní a milí, dokonce roztomilí; mouše by neublížili, ale jejich světonázor je ohavný, protože považuje člověka a všechny příští děti jako takové, samotnou existenci člověka a dětí, za zlo.
Odpírání mateřství kvůli klimatu? Krize přijde, ale je to spíše sobeckost, říká klimatolog Cílek |
Je to však světonázor, který „vyřeší“ sám sebe sebedestrukcí či vnitřní anihilací nebo autoeutanazií, chcete-li. Uvádí se, že dvě třetiny dětí po odbytí adolescentní rebelie vůči rodičům zastávají ve své vlastní dospělosti hodnoty a světonázor právě svých rodičů a jen třetina je odvrhne ve prospěch hodnot a světonázorů jiných. Takže ti, kdo děti chtějí, a tudíž děti mít budou, protože je považují za dobro, tento svůj světonázor jim, minimálně jejich dvěma třetinám, předají. Ti, kdo děti nechtějí, a tedy nebudou mít, svým neexistujícím dětem žádný světonázor nepředají. Postupně zredukují zastoupení sebe a svého světonázoru v populaci na minimum. Jinými slovy, odsunou se na smetiště dějin.
Takže, starý dobrý židovský přípitek: L’Chaim! Na život! Na lidský život. Na nás. Ať žijeme. My, lidé.