O generaci mladší Baerbocková dospívala v době, kdy se z někdejších radikálů stali hofráti. Jiné prostředí než progresivistické v podstatě nezná, a pokud na něj narazí, automaticky ho považuje za nepřátelské.
Je víc kancléř, nebo ministryně? V otázkách zahraniční politiky to může mezi Scholzem a Baerbockovou jiskřit |
Kdo sleduje politiku už déle, mohl být okouzlen. Vyhrožuje-li kovaná pacifistka Rusku a Číně, má to svůj půvab. Mediální manažer Gabor Steingart to shrnul: „Rétorika neladí s mocensko-politickou realitou. Německo není hlasem západního chóru, ale hlasem sólisty v partě jiných sólistů.“
Baerbocková je socializovaná v prostředí, jehož heslem je rozmanitost. Myšleno rozmanitost v rase, etnicitě, sexualitě či genderu, ne ve světonázoru. A to v reálpolitice naráží. Zahrnula by Baerbocková do rozmanitosti jiný přístup Polska či Maďarska k řadě věcí? Ne. Na rozdíl od Angely Merkelové si nepřipouští, že otázky nadřazenosti evropských smluv a národních ústav se musí teprve politicky řešit.
Že je to problém, který odkryl i Spolkový ústavní soud. Místo toho šíří dobro a svou verzi rozmanitosti prušácky: „Hledáme spolupráci tam, kde je to možné, a posilujeme samostatné kroky tam, kde je to nezbytné.“ Ta slova mířila na Moskvu a Peking, ale mohou se uplatnit i jinde.
Uplatní se? Teprve uvidíme. Baerbocková má nad sebou kancléře Scholze i EU. Pro nás je důležité, že rozmanitost podle Zelených zahrnuje i energetiku. Vejde se do ní emisní zemní plyn, ale nikoliv bezemisní jaderné zdroje. Právě tady ale začíná reálpolitika. V tomto souboji proti sobě nestojí „vyspělý západ“ a „zaostalý východ“ EU, ale party Německo – Rakousko – Lucembursko versus Francie – Polsko – Česko. Zde se sólisté neprosadí.
