Německá vláda se postavila proti zvýšení unijních rozpočtů a její mluvčí prohlásil, že je rozsáhlé navýšení rozpočtu EU nepřijatelné v době, kdy „členské státy vyvíjejí značné úsilí o stabilizaci svých rozpočtů“. Německý kancléř Friedrich Merz pak řekl, že by Brusel neměl vybírat nové daně od firem, které potřebuje na své výdaje, a že Unie má prostě šetřit. A také že by si už Evropská unie neměla dále společně půjčovat.
Merz tím pokračuje v tradici německého úsporného přístupu k výdajům. Jenže zároveň to zní divně od kancléře, jehož vláda zlikvidovala v Německu tak zvanou dluhovou brzdu a do níž ekonomové vkládají naděje, že bude investovat do německé infrastruktury, jejíž odstrašující stav – způsobený právě přílišným důrazem na šetření - podvazuje německý ekonomický růst.
Bez řádné diskuse
Navíc nový evropský rozpočet nevypadá nijak přehnaně, spíše je hubený, zvláště když má zachovat většinu starých priorit a zároveň má podle členských zemí nově investovat do obrany, ale také do evropské infrastruktury včetně propojení energetických sítí a do vědy. Evropská komise sice naplánovala v absolutních číslech obří nárůst evropských výdajů, ale pokud porovnáme i navržený rozpočet Evropské unie s rozpočty národních států, je to slabota.
Německo odmítá navýšení rozpočtu EU, do evropské kasy přispívá nejvíce |
Podle plánů z Bruselu má unijní rozpočet stoupnout na 1,5 procenta z 1,1 procenta hrubých národních důchodů členských zemí. Pro představu, český státní rozpočet se pohybuje okolo 40 procent českého hrubého národního důchodu. Podobné je to i v jiných evropských zemích. Ani byrokracie v „Bruselu“, kam se zřejmě obrátí tlak na šetření, není nijak ohromující. Evropské instituce a agentury mají zhruba o dvacet procent méně stálých zaměstnanců než město Paříž.
Odpor Merze je zřejmě hnán několika faktory – již zmíněnou šetřící tradicí Německa, snahou získat popularitu doma obviňováním Evropské unie, nepopularitou některých navržených změn v příštím evropském rozpočtu a tím, jak byl návrh evropského rozpočtového rámce připravován a představen.
Část z těchto věcí souvisí přímo s osobou šéfky Komise Ursulou von der Leyenovou. Evropská komise představila svůj návrh rozpočtu na poslední chvíli. Omezila v něm výrazně podporu zemědělců, ale i zelených projektů a některých regionů. Bez toho, aby o tom řádně diskutovala s představiteli členských zemí.
Půjde na obranu 5 % z koláče? Ale jak velkého? Jak Evropa a Unie pekly dort |
Dokonce to bylo tak, že Ursula von der Leyenová nechtěla brát ohledy ani na námitky svých vlastních komisařů, kteří s ní návrh předkládají, protože Komise vystupuje jako jedno těleso. Snažila se všechny „převálcovat“ s tím, že se tak omezí diskuse a složitá handrkování, a doufala, že nakonec bude návrh rozpočtových rámců přijat bez velkých změn jak Evropským parlamentem, tak především členskými zeměmi.
Pohřbení nutných investic
Jenže s tím se von der Leyenová přepočítala a naopak jí celý problém vybuchl do obličeje. Objevila se opozice všude možně a největší zásah přišel od Německa, které přispívá do rozpočtu nejvíce. Navíc od Merze, který je s Ursulou von der Leyenovou v jedné politické straně a měl by jí tedy teoreticky podporovat a stát za ní. Jenže Merz k ní má dlouhodobé výhrady a hraje víc na sebe než na stranickou solidaritu. Což je při chování von der Leyenové pochopitelné.
Hloupé ovšem je, že Merz a jeho vláda alespoň slovně nyní fakticky pohřbívají nejen tento konkrétní návrh příštích rozpočtů, ale také myšlenku většího evropského rozpočtu a nutných evropských investic do infrastruktury a vědy či vydávání dalších evropských dluhopisů. V rámci šetření více méně pro šetření, které tak uškodilo Německu. Navíc to dělá země, která říká, že chce vybudovat fungující společný evropský kapitálový trh, podmínkou jehož skutečného fungování jsou společné evropské cenné papíry a za nimi a eurem stojící větší evropský rozpočet.
