Na druhé straně je možné vyzvednout v poslední době některé jiné vládní kroky, které jsou v pořádku, nebo si dokonce zaslouží chválu. Už loni bylo možné za politicky hrdinský kousek označit balík mnoha úsporných opatření. Souběžně s ním si úctu zaslouží i ochota – a to zejména ministra Jurečky – mluvit bez obalu o potřebě změn ve fungování českých důchodů.
Za rozumné lze ale pokládat i některé kroky z poslední doby. Ministerstvo financí se například rozhodlo vyslechnout výzvy mnoha komentátorů (viz i můj nedávný text pro LN o „vynálezu na výrobu přebytků“), a do návrhu rozpočtu na příští rok zahrnula dotace ve prospěch Státního fondu dopravní infrastrukturu v plném rozsahu. Naštěstí tak nakonec padl pod stůl úmysl zopakovat loňskou účetní kulišárnu, kdy vláda naplánovala předání části letošních dotací tomuto fondu mimo státní rozpočet velmi nestandardní a netransparentní formou úvěru.
Hrazení povodňových škod
Další dva příklady rozvážného postupu se týkají hrazení škod po nedávných povodních. Zaprvé, rozpočtová rezerva vyhrazená v rámci letošního státního rozpočtu obsahovala menší částku, než která je v případě tak rozsáhlé přírodní kalamity potřebná. A to je dobře, protože přírodní pohroma v takovém rozsahu je událostí, která rozhodně nenastává každoročně, a tudíž by bylo zbytečné chystat na ni každoročně rezervu v celé potřebné výši.
Státní rozpočet a vrtění povodněmi. Je opravdu nutné navyšovat schodek hned o 40 miliard? |
Zadruhé, smysl dává i čerstvé rozhodnutí vlády požádat parlament o novelizaci zákona o státním rozpočtu na letošek, která by vedla k navýšení letošního plánovaného rozpočtového deficitu. (Striktně vzato ovšem problémem pro vládu není výše deficitu, nýbrž výše rozpočtových výdajů. Zákon o státním rozpočtu totiž stanovuje jasné limity na výdaje, zatímco deficit už je pak jen pouhým matematickým rozdílem mezi výdaji a příjmy. Podstatou novely tedy bude navýšení limitů na příslušné rozpočtové výdaje; vyšší schodek z toho vyplyne už jen jako nezbytný důsledek.)
Za rozumnou lze pokládat i neochotu ministra financí vydávat kvůli zvýšeným nákladům státu v důsledku povodní speciální typ „povodňových dluhopisů“. Vydávání jakýchkoliv jiných než standardních dluhopisů je vždy spojeno s dodatečným nárůstem administrativy.
Smysl by takové dluhopisy měly snad v případě, že by je stát nabízel s nezvykle nízkým výnosem, se kterým by se investoři smířili jako s výrazem své solidarity s postiženými regiony (a s českými daňovými poplatníky obecně, protože ušlá část výnosu by byla v podstatě darem ve prospěch státu); o takové variantě se ale vůbec neuvažovalo.
Připravit se na nepředvídatelné šoky
Nicméně vraťme se ještě k rozpočtové rezervě. Stanovení přiměřené výše rezervy na nápravu škod způsobených budoucími šoky je příkladem situace, kde si musíme předem nachystat určitý objem výdajů na zvládnutí obtížně předvídatelných šoků, které pak ve skutečnosti buď vůbec nemusí nastat, nebo naopak můžou nastat v extrémním rozsahu. U všech takových rezerv „pro strýčka Příhodu“ je otázka, kolik peněz si vyhradit.
Z rozpočtu půjde na obnovu po povodních 40 miliard, vyčíslil Stanjura |
Každá domácnost by měla vědomě řešit otázku, kolik peněz má nahromadit na spořicím účtu nebo v podobné formě, aby takto vzniklá finanční rezerva byla dost vysoká na zvládnutí případných nečekaných nepříznivých událostí. A stejně tak každá vláda (nebo třeba obecní rada) musí při přípravě státního (obecního) rozpočtu na další rok zvážit, jak velkou částku umístit na podobné účely do kolonky „rozpočtová rezerva“.
Co se týče zákona o rozpočtových pravidlech, ten žádá, aby bylo do vládní rozpočtové rezervy určeno aspoň 0,3 procenta celkových výdajů. Letošní rozpočet obsahoval ve skutečnosti 0,5 procenta (necelých 12 miliard korun). Možná i toto zvýšené procento ovšem bude – vzhledem k rostoucí frekvenci mohutných povodní a dalších přírodních pohrom – do budoucna málo.
S otazníkem je nejen částka vložená do rezervy na počátku roku, ale také zacházení s rezervou v průběhu daného roku. A tady už chvála vládního postupu bohužel končí. Podle dostupných informací totiž v okamžiku příchodu povodní byla letošní rezerva už téměř vyčerpaná. Přitom nečekaných šoků v prvních osmi měsících letoška Česko mnoho nezažilo.
Uloupávání perníčku
Kam se peníze z rezervy poděly? Ministr financí v předchozích měsících souhlasil, aby byly využity například na úhradu části mezd zaměstnanců krachující firmy Liberty Ostrava. To snad ještě lze chápat jako výdaj, který byl loni při schvalování rozpočtu obtížně předvídatelný (nechme teď stranou principiální otázku, jestli vláda tento výdaj vůbec měla dělat).
Obraz povodní v makročíslech. Proč nebudou mít záplavy žádný velký dopad na HDP |
Vedle toho si ale členové vlády šli do rezervy „uloupnout trochu perníčku“ například na hrazení některých nákladů spojených s dopady války na Ukrajině. A u těch je silné podezření, že o nečekané výdaje tak úplně nešlo.
Rozumně nastavená výše rezervy na začátku je zkrátka málo platná, pokud se z ní pak během roku nerozumně čerpá.
