Snaha OSN o zodpovězení této otázky v roce 2025 de facto zhasla. Před deseti lety se prostřednictvím cílů udržitelného rozvoje veřejně zavázala, že do roku 2030 vyřeší chudobu, hlad, nemoci, nezaměstnanost, změnu klimatu a války. Loňská zpráva o pokroku však přinesla hořkou pravdu: ze 169 vytyčených cílů je pouze 18 procent na dobré cestě, zatímco jedna třetina buď stagnuje, nebo se dokonce zhoršuje.
Je pravda, že globální hlad mírně ustupuje, nicméně v Africe se zvýšil počet dětí trpících podvýživou. Takřka nulovou změnu můžeme pozorovat také ve vzdělávání, kdy více než polovina dětí z nízkopříjmových zemí stále neumí přečíst jednoduchou větu.
Méně peněz pro konání dobra
V roce 2025 jsme o těchto výzvách z oblasti rozvoje moc neslyšeli, protože loňský rok byl sám o sobě plný palčivých geopolitických a ekonomických zpráv. Ruská válka na Ukrajině nadále zvyšovala ceny potravin a hnojiv, konflikty na Blízkém východě a v Súdánu vyhnali z domovů miliony lidí a rostoucí náklady na dluh v rozvojových zemích ještě ztížily investování do zdravotnictví a vzdělávání.
Větší užitek za méně peněz. Od neefektivního utrácení za snižování emisí uhlíku k inovacím |
I bohaté státy čelí vlastním geopolitickým hrozbám, inflaci a schodku, takže výrazně snížily rozpočet na zahraniční pomoc. V roce 2024 klesl o devět procent, přičemž za rok 2025 můžeme očekávat pokles o dalších 9–17 procent. Pomoc nejchudším zemím světa by mohla být snížena až o čtvrtinu. Hlavní organizace pro rozvojovou pomoc navíc přesouvají více než 85 miliard dolarů do projektů pro boj s klimatem, čímž sice dávají najevo svou morální převahu, ale dále tím omezují základní rozvoj.
Mnohem smutnější ovšem je, že v roce 2026 bude k dispozici ještě méně prostředků pro konání dobra. Musíme si přestat nalhávat, že zvládneme financovat všechno naráz, jak to stále dělají Cíle udržitelného rozvoje. V době, kdy bojujeme o každý dolar, přece nemůžeme rozdělit sto centů mezi 169 různých cílů – tak nedosáhneme pokroku v žádné oblasti.
Přesto i v roce 2026 můžeme efektivně pomáhat potřebným. Můj think tank Kodaňský konsensus už roky spolupracuje s více než stovkou předních ekonomů a několika nositeli Nobelovy ceny na zodpovězení jednoduché otázky: Vezmeme-li v potaz omezené finanční prostředky, kde přinese každý utracený dolar největší užitek? Naše recenzované studie, jež byly bezplatně publikovány v řadě výzkumných prací nakladatelství Cambridge University Press, odhalují tucet opatření, která mohou přinést fenomenální návratnost, a to i v těchto těžkých ekonomických časech.
Pomáhat dítěti v prvních tisíci dnech
Vezměme si třeba výživu. Přestože více než osm procent světové populace stále trpí podvýživou, my už víme, že pomoc dětem v prvních tisíci dnech jejich života – v děloze a v prvních letech po narození – může přinést obrovský užitek za málo peněz.
Za zhruba dva a půl dolaru můžeme matkám během těhotenství poskytnout doplňky s různými mikroživinami, díky kterým zabráníme zpomalení růstu dítěte a snížíme riziko nevratného poškození kognitivních funkcí. U takových dětí pak bude větší šance, že z nich vyrostou silnější a chytřejší jedinci, kteří budou v dospělosti produktivnější. Z výzkumu vyplývá, že každý utracený dolar bude mít za život jedince ekonomický přínos v hodnotě čtyřicet dolarů, což je pořád lepší výsledek než u jakékoliv dnes prosazované politiky.
Teatrální gesta bohatých nepomáhají. Elity mluví o uhlíku, zatímco miliony dětí umírají |
Nebo se podívejme na krizi ve vzdělávání, kde jsme pomocí výzkumu objevili jednoduchá a osvědčená řešení. Stačí, aby děti měly jednu hodinu denně k dispozici levný tablet s výukovým softwarem, jenž jim umožní učit se podle vlastních schopností a tempa. Strukturované plány pro každou třídu pak mohou učitelům pomoci s kvalitnější výukou.
Tato opatření stojí jen deset až třicet dolarů na dítě ročně, ale dokážou zdvojnásobit, nebo dokonce ztrojnásobit celkovou efektivitu vzdělávacího systému. V době snižování rozpočtů na vzdělávání by podobná opatření přinesla návratnost 65–80 dolarů na každý investovaný dolar. Příští generace tak bude mít naději, že nebude odsouzena k negramotnosti a nízké produktivitě.
Také boj proti tuberkulóze a malárii postupně slábne. A to i přesto, že rozsáhlejší testování, šestiměsíční léčba tuberkulózy a moskytiéry ošetřené insekticidy patří k těm nejvýhodnějším investicím v oblasti globálního zdraví vůbec, neboť představují sociální přínos ve výši 46–48 dolarů za každý vynaložený dolar.
Nezvládneme všechno
Celkově by všech dvanáct opatření vyšlo na přibližně 35 miliard dolarů ročně, což je zanedbatelná částka v porovnání s Cíli udržitelného rozvoje OSN, které spolknou přes deset bilionů dolarů.
Těch 35 miliard dolarů může ročně zachránit více než čtyři miliony lidských životů a chudší polovině planety přinést roční zisk ve výši jednoho bilionu dolarů. Zároveň dojde k vytvoření nových pracovních míst a zajištění stability, díky čemuž bude svět zase o něco bezpečnější. Průměrná návratnost by činila přes padesát dolarů na každý investovaný dolar.
Světová banka by měla usilovat o řešení klimatických změn, ale nikoli na úkor chudoby |
Toto jsou osvědčená opatření, jež by vlády měly přijmout jako první. Filantropové a my ostatní můžeme směřovat své dary užitečným charitativním organizacím, které dodávají moskytiéry, vitamíny, léky na tuberkulózu a poskytují efektivní výuku. Jejich přínos je totiž stokrát větší než přínos kampaní, které sice v člověku vyvolávají dobrý pocit, ale mají nejasný dopad.
Poučení pro rok 2026 je sice poněkud drsné, ale výstižné: s omezenými zdroji nesmíme slibovat, že zvládneme všechno, musíme začít utrácet rozumně.
