Posledním větším popraskem bylo odvolání Jiřího Fajta z čela Národní galerie. Odvolávat ředitele z vysloveně politických a ideových důvodů si zamilovali v Polsku a teď zase na Slovensku.
Pozoruhodná ministryně kultury Martina Šimkovičová v jednom týdnu odvolala Mateje Drličku, který vedl Slovenské národní divadlo, a Alexandru Kusou, která řídila Slovenskou národní galerii a úspěšně dokončila její rekonstrukci. Důvody jsou zástupné nebo žádné, v případě Drličky třeba ministryni vadilo, že v opeře zpívají zahraniční pěvci. Na pomoc své šéfce přispěchal její tajemník Lukáš Machala a vytáhl starou dobrou bolševickou kartu o tom, jak dělný lid dře na flákající umělce. Pravil, že kritika rozhodnutí jeho šéfové je tupá, vulgární a hloupá. Tato tři adjektiva ovšem perfektně vystihují kvality šéfky resortu, která se bez uzardění chová jako rudá sekernice.
Historie českého divadla je plná osob, které místo, aby se jim poděkovalo, dostaly herdu do zad a s pověstí zlodějů, těch, co se chtěli obohatit, museli svá místa opustit, i když tam vykonali mnoho prospěšného.
