Odstraňování pomníků je vlastně jen aplikace současné módní doktríny, kterou asi nejlépe formulovala „krásná a chytrá“ europoslankyně Danuše Nerudová: „Tuto zemi osvobodili Američané.“ Ano, dnes je velmi módní říkat, že Rudá armáda sice osvobodila většinu území Československa, ale zároveň nám prý vnutila komunismus. Toto je samozřejmě ahistorická konstrukce, mimo jiné proto, že na našem území nebyla po válce žádná cizí armáda, ani ta sovětská.
Mezi Moskvou, Plzní a Nuslemi. Jak jsme si připomínali konec druhé světové války |
Další oblíbenou figurou je tvrzení, že bez americké pomoci by Rudá armáda nikdy nedošla do Berlína. Možná, bez automobilů, letadel, bot a další výstroje a výzbroje poskytnuté Spojenými státy sovětskému Rusku by válka určitě dopadla jinak. Nicméně platí to i obráceně, bez úspěchů Rudé armády by si spojenci nikdy netroufli na invazi v Normandii v roce 1944.
Politické manipulace dneška
Když vezmeme politické manipulace dnešních dnů opravdu vážně, pak se stanou zrádci vlastně i ze západních spojenců, kteří trvali na bezpodmínečné kapitulaci nacistického Německa. Část politické reprezentace třetí říše totiž chtěla uzavřít se západními spojenci separátní mír, aby společně bojovali proti ruským bolševikům. No není to z pohledu dnešních rusožroutů jasná zrada?
Co je podstatné, nejen pro dnešek, jsou mrtví – vojáci, kteří při osvobozování Evropy padli, a nebyli to jen Rusové, Ukrajinci, Bělorusové, byli to samozřejmě též Čechoslováci, Židé a příslušníci dalších národů, ať už v západní nebo východní armádě. Tihle převážně mladí muži položili životy za naši budoucnost a my jsme se nyní rozhodli jejich oběť znehodnotit, relativizovat, vynulovat či úplně popírat.
Je nesmyslné trvat na mýtu o osvobození Prahy. Některé události ze vzpomínek vypadly, říká historik Kolář |
Je pro nás pohodlnější předstírat, že Rudá armáda nás donutila ve volbách roku 1946 zvolit komunisty a podporovat je i v roce 1948, stejně je pohodlné tvrdit, že nával do Komunistické strany Československa po únoru 1948 byl také výsledkem vnějších okolností. Zkrátka my za nic neodpovídáme, vše zavinili oni.
Podobné sebeklamy jsou úlevnější než se zamýšlet nad tím, jaké mechanismy vedou lidi k tomu, že ve jménu skvělých myšlenek se dobrovolně zbaví svobody a zároveň připustí bezpráví na celé skupině lidí, protože je mají za špatné. Ostatně, proč přemýšlet nad tím, že někteří tzv. ochránci liberální demokracie by dnes nejraději omezovali svobodu slova čistě selektivně. Vždyť rasistické a šovinistické urážky vůči Rusům, Slovákům či Maďarům jsou „správné“, zatímco podobné projevy namířené proti například Ukrajincům se mají příkladně trestat. V tom je cosi perverzního. Nebo ne?
Konjunkturální přepisování dějin
Historie se už dnes nedá zfalšovat, zcenzurovat ani napasovat do primitivního schématu. Na to jsou technologie příliš na straně svobody slova. Navíc jako pamětníkovi mi vždycky dodá optimismu vzpomínka na komunistické vymývání mozků. To začínalo ve školce, kde jsme malovali v listopadu Auroru a v květnu tanky s rudou hvězdou, a končilo to na vysoké škole, kde všichni včetně studentů jaderné fyziky i výrazového tance dělali zkoušky z absurdních předmětů jako například „vědecký komunismus“. Nejpodstatnější je, že tato dlouhodobá a přísná indoktrinace nefungovala, celé generace prohlédly prázdnotu těch nesmyslných frází.
Rudoarmějci osvobodili Prahu v amerických botách. Moskva je dodnes nesplatila |
Mladí jsou dnes stejně chytří jako my tehdy a přístup k informacím mají lepší, takže se o ně bát nemusíme. Proto dnes módní hlasatelé nových pravd nejsou ani tak nebezpeční jako spíš otravní. A nejvíc vadí ta sprostota vůči padlým.
Ať žije vymytá paměť národa, do takové se nejsnáze implantují nové „pokrokové“ myšlenky, které bude moci každá příští generace příležitostně svést na někoho cizího a cítit se opět nevinně.
Podobné konjunkturální přepisování dějin má jedinou a nespornou výhodu, pro sochaře a výtvarníky či umělce obecně nepřetržitý přísun nových zakázek na pokroková díla. Alespoň se budou mít dobře.
