Dodnes jej vidím s nezbytnou dýmkou a tornou přes rameno, v níž přinášel rukopisy a odnášel základní výtisk, aby jej předal dalším lidem na cestě ke konečnému zpracování každého čísla Lidových novin.
Z Ruzyně rovnou na Letnou
Odešel Rudolf Zeman, obnovitel Lidových novin. Pomohl udělat ze samizdatového listu respektované médium |
Hledal a nacházel řadu spolupracovníků, z nich někteří psali pod pseudonymem. Ruda byl klidná síla, občas něco tlumil, nic ho nerozházelo. Necpal se do popředí, byl přemýšlivý, byť pomalejší, avšak byl duší Lidových novin. Tvořil je s důmyslem, byl člověkem, který ví, co chce, a vyšlapával si cestu přes problémy, které v té době Lidové noviny měly.
  |
Vzpomínám na dvě nultá čísla z konce roku 1987. První z nich byl propadák. Konstatovali to všichni z tehdejší redakční rady, která byla svým složením úctyhodná. Největší výhrady měl Václav Havel, Jiří Dienstbier a Ladislav Lis. Otec s Rudou byli zkroušení, číslo se nevyvedlo obsahově ani graficky. Seděl jsem tehdy s nimi u nás doma. Zprvu to vypadalo, že Lidovky skončí, že to byl projekt, na který jsme tehdy ještě neměli. Pak se oba muži vzchopili, vzrušeně si řekli své a rozhodli se, že budou pokračovat. Druhé nulté číslo již obstálo a v lednu 1988 začaly Lidové noviny jako samizdat vycházet a vycházely každý měsíc až do revoluce.
Když byli otec a Ruda v září 1989 zatčeni a obviněni z pobuřování, vyvolalo to ve světě pěkný rozruch. Na letenskou pláň je přivezli z Ruzyně během revoluce, kde probíhala obrovská demonstrace. Otec říkal, že ještě ráno snídal ve vězení, lidé vtipně volali: Co jste měli? Ruda se ke slovu nedostal, stál tam a trochu sarkasticky se usmíval. Přizpůsobil se své povaze, tento velký muž české žurnalistiky, velký muž boje za právo a spravedlnost. Takového jsem ho poznal a smekám před ním.
